Kdysi dávno, před časem vzniku Říše, byli Siranijci jednotným národem. Pak byl ale během tragické události rozštěpen na dvě polovice - na černé a bílé Siranijce. Ačkoliv se to zdá nemožné, tak tyto dvě kasty spolu vycházejí velmi dobře a není mezi nimi žádná rivalita.

BÍLÍ SIRANIJCI: Jsou to lidé pohlední, čímsi připomínající elfy, ale stále ještě velmi lidští. Ženy i muži mají bělostnou pleť, mívají černé oči a velmi světlé vlasy. Jako lidé jsou krásní a vážní, mívají (někdy až přehnaný) smysl pro řád a pořádek, nenávidí lež (přesto je paradoxně dost bílých siranijců obchodníky) a nade vše si cení čest. Jejich města, ale nejen ty, též parky, chrámy, cesty, ale i lesy, jsou úhledné, vojensky vyrovnané, ale rozhodně ne fádní. Protože bílí siranijci mají kromě smyslu pro řád též smysl pro krásu a harmonii. Milují bílou, křišťálově průhlednou a nebesky modrou. Jejich stavitelství se soustředí na výšku a lehkost, mají rádi vzdušné prostory, sloupoví a lomené oblouky. Obdivují se tématům přírody a nebes a tak se snaží, aby jejich příbytky byly stejně jednoduché, elegantní a pevné. Jejich široké cesty, dlážděné vápencem září daleko do krajiny a spoluvytváří krásu siranijské přírody.

ČERNÍ SIRANIJCI: Žijí především na jihu, ale jinak řídce rozptýleni všude po Říši, milují moře a k magii mají velice blízko - i když je zajímá spíše magie hrubá, syrová - zato jí mají mnoho, jsou silní živelní. Libují si tělesné námaze a otužování, muži i ženy. Přesto se dá říci, že černí muži jsou jaksi zvláštně přitažliví. Možná proto se vypráví o tolika příbezích milostného vzplanutí mezi bílou siranijkou a černým siranijcem. Jsou to ale tragické příběhy: Stejně totiž, jako bílý siranijec nesešle ani to nejjednodušší zaklínadlo, stejnětak se ze spojení bílého a černého siranijce nikdy nenarodí dítě.