Zde nenaleznete gramatiku ani slovníček azharštiny, protože to není možné. Azharština není jako jiné jazyky a není možné ji pochopit a naučit se jí z papíru. Azharština je jazykem vyslanců Světelné Říše na Qurandu a můžeme říct, že je jedním z pilířů jejich moci.

Řekněme si něco více o dávných Azharech, ještě než prozradíme některé věci o azharštině, jejich jazyku. Každý z Azharů se v době svého Sestoupení ujal jednoho z Tajemství Citadely a stal se jeho strážcem. Třebaže každému Azharovi jsou známa všechna, ve chvíli Sestoupení musela být jedna z mnoha stran Mince-Mysli tou vrchní. Co se týče Hudby, té se ujal Linninon a vystavěl z ní prostor. Aliawir se chopil Světla a Moudrosti, které nikdy nepřestaly tryskat z jeho jemných dlaní. Qurand byl však chladným místem a samotné Světlo nestačilo. Podle jedné pověsti to byl jeden téměř neznámý Azhar z Aliawirovy družiny, který se ujal stráže nad Ohněm, který od té doby nesl jméno Aderán. Za nejvyššího Azhara bývá však považována Alirawis, to proto, že její moc je aktivní a zjevná. Právě ona se ujala Řeči a Smyslu a dala zrod Azharštině.

Azharština v sobě nese plnost a klid, ale zároveň i hvězdný žár Alirawisiny vůle a moci. V ústech Alirawis zní jako nebeský hrom. Tehdy je podobna oslepujícímu žáru slunce, protože její přesnost ohlušuje a prostému smrtelníku se jeví jako kosmické ticho nebo burácení Horamenských vodopádů. V ústech Linninonových je však Azharština jako zvuk varhan nebo ptačího zpěvu, jako tiché zvonění ledových krystalů, neklidné volání zpěněných vln.

Několik věcí však zůstává společných pro všechny: Azharianština je tak zvláštně postavena, že cokoliv v ní řeknete, je vždy pravdivé. Gramatika tohoto jazyka neumožňuje vytvořit nepravdivé věty. Skutečnost je ještě složitější, protože azharianština nemá slovo podobné našemu slovu „pravda“, protože nemá ani slovo pro „lež“. Stejně jako nelze říct, zda je hora „pravdivá“ nebo „lživá“, ale v každém případě rozhodně jest, stejně tak každá věta v azharštině prostě jest a nemůže nebýt. Další zvláštností azharštiny je to, že přestože téměř nikdo není schopen tímto jazykem hovořit, tak mu všichni rozumí. Každý mu rozumí ale jen do té míry, do jaké je schopen, proto se pochopení jednotlivých vět azharštiny mezi různými lidmi propastně liší. S tím je spojena další věc a to že přestože se většina lidí s azharštinou potkává, téměř nikdo ji nepoznává. Zůstává utajena, třebaže neustále zní napříč kosmem.