Je jedním z nejsilnějších, ale také nejnebezpečnějších sálů. Je sálem čerpajícím z měsíční síly a proto je na ní též závislý. Vstoupit do něj za novu je nesmírně náročné, naopak za úplňku se mnohým poutníkům otevírá sám od sebe.

Za novu je jeho třpytivá krása ztemněna a v jeho mozaikové podlaze zejí široké trhliny. Za úplňku se skví stříbřitou nádherou, je prostornější a průchodnější. Naneštěstí jej ale málokdo dokáže za úplňku opustit, protože jeho sebestředná síla je veliká. Měsíční sál je zaměřen především na zrakové vjemy. Hmat i sluch jsou v něm velmi otupělé a chuť a čich dokonce vůbec nepracují.

Vůně – první, na co vnímavý tvor narazí, je „vůně sálu“ – jakýsi neurčitý pocit, že se sál blíží. Jednak je ve vzduchu více měsíční energie, jednak už v okolí začínají probíhat nepatrné změny směrem k sálu, což jsou ale oboje jen projevy blízkosti sálu. Někdo nemusí zaznamenat ani energii, ani změny, ale může cítit sál „za rohem“. Ve vůni může kráčet dlouhé hodiny a nemusí dojít k ničemu dalšímu. Koneckonců za opravdu zářivé měsíčné noci je vůně úplným automatismem. Jenže sál je někdy aktivní a někdy neaktivní a proto se stává, že se vůně nerozvine do předsálí.

Předsálí – jakmile se stromy a podlaha lesa jakoby zastaví v pohybu, jakmile ztuhnou a zalesknou se stříbrem, tehdy se blíží předsálí. Stromy nadále pokračují ve změnách, až začnou připomínat štíhlé sloupy a jejich větve žebra klenby. Podlaha pokrytá listím ze změní na mozaiku stříbrných lístků a zvěř zmizí. Pak sloupy postupně ztrácí klenbu, až zbudou jen nevysoké pahýly, jak ve zhrouceném chrámu dávných bohů. Oko zná v tom prostoru jen dvě barvy: stříbrnou, jež září až oslepuje, a černou, která je úplnou temnotou a drtí oko. Kdo totiž pohlédne do oné temnoty za sloupy sálu, tak se mu zdá, jakoby oslepl, protože vidí hlubší černotu, než kterou zná svět smrtelníků. Předsálí také zná mnohé nástrahy a pasti. Každá pavučina, jež se leskne pokryta krystalky měsíčního kovu, každý temný závoj, každý falešně vržený stín a každá nepravidelnost v mozaice může být smrtelnou pastí, která pozře člověka podobně jako jícen netvora. Na konci předsálí se objevují první luny neboli měsíční runy.

Práh – tam, kde ze sloupů zůstává již jen zdobená patka a kde sál již vypadá jako měsícem ozářená planina, tam začíná stoupat mohutné schodiště. Jeho stupně jsou dlouhé a nevysoké a připomíná tak hlediště dávného opuštěného amfiteátru. Schody stoupají stovky stupňů, až už je měsíc blizoučko a obrovský, víc než dvakrát větší než předtím, s chladivou tváří přes osminu oblohy. Tam, kde schody končí, začíná samotný sál.

Nitro sálu – Kdo dosáhl vrcholu Velkých Stupňů, spatří vznešenou krásu sálu. Převysoko nad jeho hlavou se pnou žebra klenby, jež mají mezi sebou široké prostory, jimiž proniká jasná záře měsíce. Sloupy jsou mohutné a zdobené a ční majestátně do nezbadatelných stínů pod klenbou. Sál není jednolitou prostorou beze změn, ba naopak – v odstupech tu od sebe stojí různá místa: paláce, fontány, jezírka, krypty, tichá náměstí, magické obelisky, sochy a mnoho dalších míst.

Svatyně – v samotném nejsvětějším svatostánku ve středu sálu se skrývá jeho tajemství. Tam se skrývá uzel měsíčních sil a tam přebývá vládkyně sálu. Tam je možná také jediné zranitelné místo. Svatyně je hlubokým tajemstvím, neboť ji nikdo živý nespatřil, aby se vrátil.

Obyvatelé – o bytostech, které obývají měsíční sál se mnoho neví. V předsálí a na vnější straně sálu žijí smrtihlavové a pavouci, v hlubinách sálu Strážci a Medúzy, o nich je ale známo málo. Nikdo neví, zdali je Medúza jenom jedna, nebo zdali je jich víc, nikdo neví, zdali mají Strážci vlastní vědomí, nebo jen jakýsi kolektivní smysl. Bytosti ze sálu často ovládají měsíční runy – luny – v míře přesahující schopnosti obyčejného čaroděje a proto je záhodno se jim vyhnout. Jejich úmysly totiž bývají záludné a necitelné.

Runy-Luny – jsou to zvláštní znaky, které mají silný náboj a nacházejí odezvu v lidské duši. Kdo nahlédne lunu, ona se do něj absorbuje a naplní energií sobě odpovídající část aury a mysli. Kdo lunu pak ovládne, získává skrze onen znak velmi volný přístup k jevům k ní se vztahujícím. Luny se nalézají v předsálí i v sálu. Zatímco v předsálí se objevují předluny a luny, v sálu samotném bývají i arciluny. Jejich manifestace v sále bývá obvykle v podobě zářících znaků na sloupech, nebo na podlaze, mohou se projevovat i jinak. Jako květiny, ornamenty, bytosti a kdovíjakými dalšími způsoby.

Měsíční sál
Vathila Melittar Vinair

Obličej měsíce popsaný runami,
i nebesa nechtěná zůstanou nad námi.
V chrámu tvé hrudi přestává oheň plát,
samotná musím do Sálu pospíchat.

Vládkyně úplňku! Vládkyně novu!
Zraněná poštolka změní se v sovu,
když z jakési příčiny nechceš mě znát,
pak nemám důvod, proč ještě zůstávat.

Bubny už dozněly, zpěv ztichl v dáli,
co dříve hřálo mě, teď náhle pálí.
Pohlédnu zpět, smířeně, bez lítosti,
ve tváři stříbro mám a stopy podivnosti.

Hadi se svíjejí, Medúza tančící,
jen kapka rtuti na rtech se chvějící.
Odcházím, ztrácí se stopy mé za mostem,
vstříc jiným rozkoším a jiným radostem.