Úvod k prvnímu dobrodružství

Zabit byl Císař, 
jenž nemá již jméno, 
dědictví po předcích 
Úderem rozděleno. 
Prastarý příběh 
kdo zoufalým poví? 
Na bílé, na černé 
potomci rozštěpeni, 
vzdáleni od sebe 
a zlobou zahlceni. 
Teď prší a prší 
a studny se plní.

Černí a bílí 
v šílenství vražedném, 
co pouta bratrství 
tak snadno rozetne, 
a na tvář země 
píše se krví. 
Žezlo jsme ukryli, 
cesta jde blátem dál, 
tajemství neseme 
a síly ubývá 
a prší a prší 
a studny se plní.

Dryády, elfové 
též válčit vytáhli 
a mezi horami 
zní dávné chorály, 
šepotem stébla 
travin se vlní. 
Rozvrácen Sirgon, 
nad věže stoupá dým, 
namísto výkřiku 
jen tvář si zahalím 
a prší a prší 
a studny se plní.

Prcháme deštěm, 
co skryje nás? 
Rozdělovačům 
přeje čas. 
Kdo odpověď 
nalezne první? 
Přízraky před námi 
a démon za zády, 
trpící stromy 
a oči dryády. 
A prší a prší 
a studny se plní.

Když Noční motýl 
do noci vylétne, 
když zhašený oheň 
v jiskry se rozlétne, 
dlaň na rtech 
tichý pláč tlumí. 
Jen jediné oko 
se pro nás otvírá, 
pouť bude daleká. 
Naděje? Nevíra? 
Jen prší a prší 
a studny se plní.

Omerin