Airzuron je prostě Říše. Vždycky tu byla a vždycky tu bude až do chvíle, kdy se vyplní proroctví a přijde konec Věků a hrdina svrhne Císaře. Tehdy padne strašný útlak a všechno se zhroutí. To je však jenom věčná naděje lidu. Již tisíce let čekají na svého spasitele, který zůstává jen snem a pohádkou.

Arkinové nevědí o městě Airzuronu mnoho – leží prý předaleko a v jeho středu ční císařský palác a odkud je celá Říše řízena. V paláci přebývá Císař, jenž si nechává říkat “Věčný Císař” a jenž je jediným a svrchovaným vládcem celé Říše. Mezi znalci starých legend a příběhů se říká, že kdysi dávno Věčného Císaře nebylo. Že býval prostým historikem, znalcem dějin a strážcem jednoho tajemství. Pak se však zmocnil jakéhosi artefaktu a s jeho pomocí uchvátil Říši do své moci a stokrát rozšířil její území.

Říše dává svým poddaným chléb, hry a bezpečí. Výměnou za to jim bere svobodu rozhodovat o věcech veřejných a lid je povinen odvádět desátek. Říše má složitou hierarchii: oikarchové spravují vsi, polearchové obce a města, chthoniarchové celé země, stratarchové vojska a megarchové koordinují správu celých podmaněných kontinentů. Mezi nimi navíc prokluzují císařští agenti a špehové… Skrz všechny tyto protéká magická moc Věčného Císaře a ovládá jejich mysli a srdce. Tato moc pak vytéká z nich a právě skrze ty nejnižší v hierarchii vstupuje do samotného světa a do lidí. Pomocí této síly je celá Říše vyňata z Noci a brání se každonočnímu zániku.

Z pohledu obyvatel Arky je Říše strašným soukolím, její lid morálně zdegenerovaný a zcela propadlý bezcílnému životu. Arkinové říšskými jednoduše pohrdají. Neuvědomují si, že jsou jen maličkým atomem na okraji Věčné Říše a že je jen otázkou času, kdy se Císařovy legie dostaví i k Arce. Vítězství nad nimi je nemožné.