Pečeti pěti prvků
Andalové jsou spolu s Azhary souhrně nazýváni Arhanty. Přesto spolu nemají společný ani původ, ani povahu. Andalové jsou daleko mladšími božstvy, neboť povstali až během věku Azharianů, tedy šestého věku existence Hranice. Pět nejmocnějších a nejmoudřejších azharianských mágů se tehdy podvolilo nést břímě toho, že se stanou věčnými pečeťmi a pouty na světové živly. Živly, které byly do té doby odpoutané a chaotické se tak staly silami řádu a mohl vzniknout pevný a jasný svět.
Andalové jsou proto jako pětice sloupů, na nichž spočívá svět, a pokud by nebyli, svět by se znovu cele ponořil do Věku Živlů, což by znamenalo jeho zkázu. Původní mágové, kteří se stali Andaly tak vyměnili své pozemské žití za doživotní stráž nad živly. Jejich těla jsou již tvořena látkou živlu a jen duše si uchovává svobodu. Jejich sídlem je Paraqurand, kde je noc krásnější než den a den smrtelný člověk nepřečká.
Díky své původní lidskosti (elfovosti) jsou Andalové blíže pozemským bytostem a i s nimi aktivně jednají. V posledních věcích jsou to právě oni, kdo tvoří opozici silám Zilathů. Rádi se zjevují v lidské/elfské podobě, neboť je jejich původním vzhledem.
ATHORN: Andal pátého elementu. Mezi elfy zván Narsilwë, v severních královstvích Uthaen nebo jednoduše Azhar. Jako dávný mág a bojovník býval vznešeným knížetem z rasy Azharianů s blízkou příbuzností k samotné Paní s Vysokou Čelenkou. Ve své lidské podobě se jeví jako vysoký šlachovitý Azharian s černými vlasy protkanými stříbrem, tvrdou tváří a modrofialovýma očima. Obvykle bývá oděn do viditelně aktivně používané zbroje z adamantia. Především během Věku Hrdinů se velmi aktivně zapojoval do dění. Svého času byl též vrchním velitelem Siranijských vojsk a jeho příběh je silně propojen s historií Siranijských císařoven, neboť po dlouhá staletí býval jejich nepoznaným vychovatelem. Poté, co však odhalil svou povahu, se vzdálil a Siranie jej dlouho neviděla.
ANILAS: Andal elementu vzduchu. Po elfsku Sulwë, lidskými knížaty Wayaen. Před tím, než přijal břímě andalství, tak býval Prvorozeným z rodu elfů a je tedy nejstarší bytostí ze všech Andalů. Lidem se jeví v podobě štíhlého vysokého starce s dlouhými šedými vlasy a vousy, oděného v blankytně modrý háv jakoby roztřepený a potrhaný od ostrého vichru. Jedinou ozdobou na jeho odění je stříbrný pás, při němž je zavěšen dlouhý meč ve stříbřité pochvě. Anilas je nepsaným vůdcem Andalů. Přestože se sám do této pozice nijak neprosazuje, přesto v poradní síni vždy nakonec ulpí oči na jeho klidné tváři a všichni čekají na jeho rozhodnutí. A on není mlčenlivý – jeho hlas je prostý a čistý, ale je hlasem vládce a nese se i k uším těch, kteří nejsou přítomni. Stejně jako jiní Andalové je nakloněn lidem i elfům, ale méně často se uchyluje k projevení své autority a síly a tak spíše jen radí a přesvědčuje. Je pánem vichrů a vzdušných proudů a všeho, co je mezi hvězdami a korunami stromů. Avšak v bouři se setkává se všemi ostatními Andaly a tam jsou přítomni všichni naráz – Blesk, Vichr, Oheň, Voda i Zem.
AGNIR: Andal elementu ohně. V elfím jazyku Anarwë, v jazycích západu Phaukas, u seveřanů Fyrwaen atd. Současný Agnir je již druhým mágem, který zastává roli strážce Pečeti. Jeho předchůdce, dávný mudrc z Věku Azharianů, vyhořel na prach během strašných válek minulosti, neboť stál v čele bitevních šiků, a současný Agnir jej nahradil. Dříve, než se stal Andalem, býval Agnir Azharianským nejvyšším veleknězem Řádu a nositelem mnohé moudrosti přicházející z milosti Světlonoše a po dlouhé věky svědomitě kráčel svou cestou. Ve Věku Maghavanů se stal Maghavanem, avšak nikdy nenastoupil na Pouť a zůstal ve světě a stále aktivně bojoval za původní cíl Azharianů. Někdy během Věku Elfů poznal bytost jménem Suvarna a od té doby zůstali nejbližšími přáteli. Praví se, že ve chvíli, kdy během jednoho z nebeských střetů během Věku Bohů zhynul předchozí Agnir, nesl po krátkou dobu jeho úděl Suvarna a pak teprve bylo na shromáždění Azharianů vysledováno, že úřad je souzen současnému Agnirovi. K jeho vzhledu lze říci jen to, že ačkoliv je na první pohled bezchybně krásným Azharianem se světlým čelem a modrofialovýma očima, tak je jeho tvář nezaměnitelně osobitá jakousi nevyprchávající nadějí. Jeho vlasy mají sladkou barvu rezivého železa a jeho tvář je bez vousu. Chodívá oděn rozličně, často jen v hávu kněze z doby svého mládí. Někdy nebývá oděn vůbec, někdy zas naopak bývá ve zbroji z gandharského rudého zlata. Agnir má dvě dcery – Scintillu a Ignis.
AMIRAT: Andal elementu vody. Kromě elfí podoby Anwen a severské Wasaeg má i její azharské jméno varianty Amereth a Lemaweth. Stejně jako Agnir i Amereth není první bytostí, která byla Andalem vodního živlu. Před ní již to byla vznešená Prvorozená z rodu elfů, ta však byla ještě v počátcích věku Azharianů, ve svárech jeho zrodu, svedena Zilathy a stala se jedním z nich. Velká sága vypráví o zápasu o vodní živel, který dočasně měli v plné moci Zilathové. Byli tehdy však již v úpadku a jejich pán byl čerstvě zbaven vlády a tak s pomocí Apisiryaské královny Carisvand byla voda získána zpět do Řádu a královna se stala novou Pečetí. Její vláda nad národem tak přešla na mladší sestru Apiris. Amereth se jeví v podobě sličné mladé dívky, která svými pohyby, třebas jen drobným úsměvem nebo mrknutím, připomíná na dokonalý pohyb vody. Její oči jsou šedé a vlasy černé jak moře za nocí. Oděna bývá buď v zelený šat nebo jakkoliv jinak.
ARAWAT: Andal elementu země. Elfové ji říkají Daurien/Dawruen, ale i jinak, lidé Daona nebo Syria. Stejně jako Anilas je Andalem od samotného počátku a během Věku Živlů bývala mágem Ztraceného Lidu, moudrou a obdivuhodnou bytostí, jíž už tehdy její družiníci a následovníci ctili jako božstvo. Ze všech Andalů je přesto považována za nejtemnější postavu, která je svým postojem nejvzdálenější Azharianskému plánu. Přesto je ve své osobitosti věrná svému vlastnímu řádu a zůstává božskou silou s níž je nutné počítat. Neboť ona se nevyhýbá aktivní činnosti a neustále promlouvá k lidem i elfům a posouvá příběhy nečekaným směrem. Jevívá se ve více podobách – jako mladá dívka s černýma očima a vlasy, nichž mívá vpleteny svízele a lesní traviny, v podkasané košilce a jednoduchých střevíčkách – jako vznešená žena v černém zdobeném hávu s ornamenty obliných klasů rašících z mrtvých kostí – jako stařena-věštkyně, opírající se o hůl. Její moc proniká zemi, její plodnost i její rozměr mrtvé masy. Jejím uměním je probouzení mrtvých a znovuzrození zemřelých.
