Městský stát Arkagas je jedním z plnoprávných členů svazu, jenž pod žezlem Císařovny tvoří Siranijskou říši. Ačkoliv není tak mocný v magii jako Sairis ani tak překypující rozmanitostí, jako Sir, přesto je velkým a bohatým městem, jehož současná sláva i tajemná minulost si nezadá s jinými městskými státy říše.
Arkagas je nazýván “Pilířem Jihu”, neboť odedávna bránil říši proti hrozbě jihozápadních mocností. Žádné město říše se nemůže chlubit tak velkou a dobře vycvičenou armádou – Sairis brání jeho magie, Siru i Sirgonu zajištují ochranu říšské legie, síla Adamantu tkví v loďstvu a Asvittara je dokonale chráněna svou polohou. Arkagas není bráněn legiemi Císařovny, nýbrž má své vlastní vojsko, tradiční a důstojné vojsko arkagantských občanů.
Samotné město je zbudováno na čtyřech strmých skaliscích, jež tvořily původně tři města, avšak nyní jsou pospojována mosty a obehnána společnou dvouřadou hradbou nebývalé výše. Arkaganťané si odedávna libovali v chráněných výspách, budování hradů a nedobytných tvrzí a proto i jejich město připomíná jednu velkou pevnost, jež se skládá z několika dalších menších pevností. V dobách míru jsou však brány města otevřené, v hradebních strážnicích si kupci otevírají obchody s látkami a amulety a mnozí přicházejí obdivovat strmou kamennou krásu hradeb, tvrzí i domů. Idea opevněného útočiště není vlastní jen vládě, ale též každému občanu a tak i samotné městské domy, zbudované tu z nazelenalé, tu z modravé tu z bělavé žuly, připomínají malé tvrze, mají široké zdi, při zemi úzká okýnka a často okolo dvorů cimbuří. Domy příbuzných jsou spojeny kamennými můstky ve výši nad ulicemi a tak vznikla tradice návštěv bez opuštění bezpečí domu a vyvinul se složitý život “ve zdech domovů”.
Arkaganťané si skutečně rádi střeží své soukromí, hosty vítají, opatrně je vpouští pootevřenou bránou do domu, pohostí je v přijímací komnatě či v zelení prorostlém dvorku, nicméně nikdy je nepustí dál, do nitra domu, do svých sklepení, zásobáren, zbrojnic, ložnic a rodinných sálů.
Mnohé domy jsou spojeny nejen mosty ve výši třetích a čtvrtých pater, jež jsou otevřeným vyjádřením příbuznosti či přátelství, nýbrž též mnoha podzemními chodbami tesanými v žule, jež se křižují hluboko pod sklepeními domů. Tyto podzemní chodby jsou vyjádřením tajného spojení a spikleneckých spolků. Vzhledem k tomu, že území domu je posvátné a bez svolení jeho pána či paní tam nemá právo vstoupit ani sám vládce města, jsou tyto chodby nemapovatelné a jejich tesání a užívání nelze zakázat. Přesto jak domy, tak mosty a chodby jsou trvalým svazkem, jenž už samotného jejich majitele zapojují do určité sítě vztahů, jež se dědí v rodině, neboť málokdo si dovolí strhnout most či zasypat chodbu a proto se i tato tajná spojenectví časem stávají tiše známou tradicí mnoha starých rodin.
Mohutné kamenné domy otců, prabáb a pradědů, jež se předávají z generace na generaci, tak tvoří jakousi tvrdou ulitu pro členy rodiny, jež je jednak chrání, ale jednak jim i svou polohou a tvarem nutí přijímat určitou tradiční pozici a udržovat staré rodinné vztahy, vyjádřené chodbami a můstky. Domy se nemění, čas od času opraví a jen výjmečně se přistaví patro či střešní vížka. Ve městě jsou na sebe tak natlačené, že je není možné rozšiřovat do plochy. A tak když nejstarší dítě přebere úlohu pána domu, tak ti, kteří se nevejdou, si odcházejí postavit svůj nový dům v místě, kde to lze. Je tradiční, že si svůj nový dům postaví co nejdále od domu, ze kterého pocházejí a tak připomínají vlastně Arkagant jako celek, jenž, když je přeplněn, vysílá kolonisty do vzdálených krajin, neboť se obává být dále rozšířen a vytéci ze své tvrdé a neměnné ulity.
Čtyři skaliska, na nichž se tyčí pevnosti původních měst se jmenují Arka, Carhain, Darika a Diruvran. O obyvatelstvu, jež tyto vršky zalidňuje, se dočtete v oddíle “Národy”, zde však krátce zmíníme podobu těch míst.
ARKA je v samotném středu, je nejsvětlejším, nejvyšším a nejstrmějším štítem. Ačkoliv je zastavěna, kde jen to bylo možné, přesto jsou některé srázy tak strmé, že jsou v nich místo vysutých domů jeskynní obydlí. Kdo by se ubíral z úpatí Arky na její vrcholek, prošel by snad desítkou hradeb, strážnic a tunelů, stoupal by po strmé vinuté cestě, po schodech v nichž jsou vyryty koleje pro vozy. Vozy nahoru netáhnou koně, nýbrž pro strmost svahu jsou po těchto kolejnicích dopravovány nahoru taženy soustavou lan a rumpálů poháněných vodou. Na vrcholu Arky jsou palácové domy nejstarších rodin, shromaždiště senátu a chrámy pradávných bohů, z nichž někteří již byli zcela zapomenuti, jen jejich kněží stále pamatují staré zpěvy a neúnavně a věrně jim po věky přinášejí oběti. Paláce na Arce jsou vznosné avšak prosté a nezdobené. Jejich krásy je dosahováno jednoduchými křivkami pnoucími se k nebi. Na štítech domů a na branách bys nenašel zlaté kování ani barevné obrazy. I nitra domů této staré šlechty jsou spartánská a snad i bezútěšná. Jedinou výzdobou jejich chodeb a sálů jsou zbraně a kořisti dávných bitev, jedinou okrasou, jíž tradice dovoluje a je hojně využívána, jsou kouzelně barevné vitřáže v oknech i těch nejnižších služebníků.
CARHAIN je nižší než Arka, leží od ní severně avšak velmi blízko. Je s ní spojen visutými mosty a bydlívají zde potomci rodin z Arky, mladší šlechta a mnoho statečných občanů středních vrstev. Je nejklasičtější čtvrtí v tom smyslu, že nemá upjatost Arky a přitom ještě nepropadl rozmařilosti Dariky. Jeho domy jsou mohutné, pevné, stavěné v dobách pocitvé práce a válečných zkušeností. Je zde i mnoho starých tradičních rodinných obchodů a několik úzkých avšak malebných náměstí.
DARIKOU se zove jak velký protáhlý kopec na jih od Arky, tak vůbec celý prostor pod hradbami Arky, Carhainu a Diruvranu. Samotný kopec a oblasti přímo pod a mezi ostatními vrchy jsou zvány Stará Darika a je to cizinci nejobdivovanější část města. Domy jsou zde honosné, bohatě zdobené zlatem, stavěné z dovážených vzácných mramorů, obklopené sochami, kašnami, náměstími, parky a loubími. Paláce darických boháčů svou rozlohou i honosností daleko předstihují chudou krásu domů šlechty na Arce a přitahují oči kupců, cestovatelů i schopných zlodějů. Trhy, obchůdky a hostince Staré Dariky jsou proslulé a hojně navštevované. Zatímco Arka se probouzí krátce před východem slunce a utichá krátce po jeho západu, Stará Darika spí dlouho do dopoledne, žije v tepavém odpoledni a především za dlouhých večerů a nocí. Noční pitky, romantické procházky v parcích u kašen a riskantní akce Darických zlodějů naplňují Darický večer, jenž se často táhne i do rána.
Ještě níže pod Starou Darikou, pod mocnými třístupňovýmu hradbami města, tam, kde podle všech obyvatel Arky už dávno Arkagant končí, se rozkládá MLADŠÍ DARIKA– částečně kamenné avšak především dřevěné město zlodějiny, opilectví, mizerného obchodu a falešného pozlátka. Sem se stahují všechny rozkladné živly, zde bují hazard a zde se holduje omamným látkám a bezuzdnému děvkaření. V minulosti mívala podobnou funkci Stará Darika, i tam však pronikl vliv Arky, zkameněl domy, ze sprostých boháčů učinil pološlechtice a zavedl jakés takés tradice a zásady. Mladší Darika je pak tedy společenstvím vyvrhelů, které ze svého středu vyhnala i samotná dosti benevolentní Stará Darika a tak je tam ctnému člověku neradno vstupovat, leda snad se zbraní a rukou na váčku s penězi.
Na západ od Arky, blíže než Darický kopec, avšak dále než Carhain, leží DIRUVRAN. Není to jediná skála, ale vlastně dvojice skal – vzhledem k náramné blízkosti,v jaké k sobě stojí, bývá Diruvran nazýván též Fivanau, totiž Blíženci. Obě skály jsou spojeny mnoha pevnými mosty a tvoří jediný celek. Narozdíl od ostatních částí města zde nepřevažuje tolik kámen jako dřevo – ne však dřevo mrtvé, nýbrž živé. Kameny starých domů zde prorůstají mohutné kořeny dubů a jasanů, v nichž žijí mnohé rodiny. Stromové město se pne smíšeno s kamenným přes oba vrcholky a již na dálku se odlišuje jasnou zelení od kamenné šedi a červeni střech ostatních čtvrtí. O stromové domy zde pečují Drúvové a Drúviády, příbuzní Arkaganťanů u Lesního lidu. Stromy zde vyrůstají ve zvláštních tvarech a obřích velikostech a mnozí žijí v jejich kmenech, mnozí v jejich větvích. Některé kamenné domy strom jen prorůstá, jiné domy jsou úplně bez kamene, jen stromové. Kořeny velkého domového lesa, porůstajícího oba kopce a držícího i na těch nejstrmějších svazích, jsou prý velmi hluboké a nakonec prý snad tvoří kořen jediný.
