Země známá nepřesně jako „království druidů“, kvůli blízkému vztahu jejích obyvatel ke stromům. Zatímco země se zove Autun, její obyvatelé si říkají Audunové. Bližší i vzdálenější sousedé národu Audunů příliš nerozumí a proto si je zkratkovitě ztotožnili s druidy či drúvidy, jejichž tradice je dobře známá z vyprávění cestovatelů i z folklóru. Nicméně Audunové jsou něco trochu jiného. Ve skutečnosti nepatří ani mezi lidské rasy, i když v podvečerním šeru byste si Auduna s člověkem mohli snadno splést. Mezi svými předky mají nepochybně některé z dryádích rodů, ale detaily jejich původu jsou víceméně zahaleny tajemstvím.
Audunové se podobají lidem, ale jejich pleť má světle zelený odstín, jejich oči jsou o něco větší než lidské a mají ladný mandlový tvar. Jejich vlasy jsou podstatně hustší a bohatší než lidské, takže tvoří úplnou záplavu spadající daleko na záda. Od pasu dolů jsou jejich těla pokryta jemnou hustou srstí, která se tenčí přes léto a zesiluje přes zimu. Bez bližšího pohledu je snadné si myslet, že se jedná o „chlupaté nohavice“. Audunové jinak oblečení vůbec nepoužívají. Od pasu nahoru mívají těla potetovaná estetickými ornamenty a řada z nich – podobně jako někteří drúvidové – žije v symbióze s popínavými rostlinami, které pak tvoří jejich „šupinovou zbroj“ a zároveň též část zdroje živin. Obvyklý obrázek je Audun vyhřívající se na sluníčku porostlý břečťanem. Autun má kromě celé řady hájů a osamělých stromů také širé pastviny, na nichž se pasou stáda obřích rohatých Aurochů, jejichž mlékem se Audunové mimo jiné živí.
V zemi Autun nejsou města a domy, Audunové žijí v příbytcích v korunách stromů, případně v dutinách stromů, které se opět vyvinuly v symbióze s nimi. Těžko říct, jestli Audunové stromy vyšlechtili tak, aby měly široké duté kmeny, nebo zda stromy vyšlechtily Auduny k tomu, aby se o ně starali, když už v nich žijí. Audunové mají velmi nepřátelský vztah především k ohni a celá jejich kultura si bez ohně vystačí. Rozdělávání ohně je považováno za hřích. Audunové o sobě tvrdí, že jsou jediní pamětníci prvotního ráje a že všechny ostatní rasy a národy padly do hříchu, protože začaly používat oheň, který neznamená nic jiného než počátek bolesti a znásilňování světa. Audunové uctívají řadu místních duchů a nesmírně si váží svých stromů a všeho ptactva a zvířectva, nicméně nejvyšší úcty u nich dosahuje tajemné božstvo jménem Pán Zahrady, jehož mystérium mudrcové Audunů bedlivě střeží.
Země Audunů je překrásný kout světa, plná divokých kvetoucích lužin a velikých opečovávaných stromů. V každém ročním období má Autun co ukázat, ale zvláště na podzim, kdy se stromy odějí do všech barev duhy (ano, včetně lazuritové, tyrkysové a nachové) je krajina jako z kouzelného zjevení. Na podzim vždy do země táhnou davy mladých básníků a básnířek jako stěhovaví ptáci ve snaze získat tu správnou inspiraci pro novou sbírku poezie (cyničtí kritici tvrdí, že za migraci poetů může spíš fakt, že na podzim v Autunu dozrává jistý druh psychoaktivního plodu). Audunové jsou na tento druh turistického ruchu připraveni a migrující básníci tak zároveň slouží jako prostředníci s okolním světem – výměnou za svůj pobyt a hoštění přinášejí domorodcům to málo z vnějšího světa, co Audunové potřebují a oceňují.
Pokud jde o vztahy s okolními národy, tak Audunové mají nejužší vztah se sousedními vznešenými elfy z veliké lesní říše, jichž jsou z vojenského hlediska v podstatě protektorátem. Audunové jsou s tímto uspořádáním spokojeni, protože elfové plní svou část dohody: nezasahují do vnitřních záležitostí Autunu a chrání je proti agresi zvenčí. Ne že by se Audunové v případě napadení nedokázali účinně bránit – Aurochové, zvířata s nimiž jsou Audunové v symbióze, jsou turové velcí jako sloni a jejich rozzuřené stádo dokáže prorazit sebepevnější voj a Audunové sami mají silnější a pevnější těla, než lidé, a ovládají mnohá přírodní kouzla, jež zvláště v hranicích jejich země umí způsobit nájezdníkům velké škody. Na druhou stranu Aurochů i Audunů není početně mnoho a větší vojsko by zastavit nedokázali. Moc velkého elfího království tak činí Autun velmi bezpečnou zemí, s níž si sousedi rozhodně nechtějí nic začít.