Azhary jsou zváni velcí duchové, kteří sestoupili z výšin říše krystalického řádu do Archontova království a zdvihli proti němu válku. Mezi velkými Azhary nedošlo nikdy k nesouladu a rozbroji, přestože i je pokoušely síly Rozdělovačů. Zde však narazily na nezničitelnou hráz a neuspěly. O Azharech se říká, že byli zpočátku čistými následníky svého původu, avšak když poznali Svět, tak se cosi v nich změnilo a oni nastoupili svou vlastní cestu, která je zvnějšku podobná jejich původní dráze, ale uvnitř se v mnohém inspirovala učením starého Tho.
Azharové nejsou bytostmi v tom slova smyslu, jak to bývá obvykle chápáno. Jsou spíš principy, které působí neviditelně a neslyšitelně. Jsou nejčistší a nejvyšší podstaty na celém světě a jsou cestami těch nejvznešenějších tužeb v živých tvorech. Přesto, že Azharům jistě přináležejí všechna tato superlativa, přesto často nejednají jako „dobří“ podle měřítek lidí.
V určitém věku vždy existují tak čisté bytosti, že se stávají nádobou pro Azhary. Ne takovým způsobem, že by se jich Azhaři zmocnili, ale tak, že oni sami vystoupají tak vysoko, že se naladí na hudbu některého z Azharů a tak se stanou jeho živým obrazem.
Alirawis zvaná všemi Sofia je prvním z dávných Azharů. O ní samotné těžko lze říci mnoho věcí, snad jen to, že existuje jakýsi neznámý svazek mezi ní a Archontem. V příbězích má Sofia střídavě laskavou a krutou tvář. V krutosti leckdy předčí i svého protivníka. Stejně jako On se Sofia vydala po cestě Moci a tak s Ním věčně zápasí o bájný Trojzubec. Sofia je nelítostná bojovnice, její síla však není ve zbraních, ale vždy v působení vědění nebo čar. Vyobrazení Sofiiných obrazů na Qurandu zpodobují většinou nesvětsky krásnou vysokou ženu se sošnou tváří, černými vlasy, obočím a očima hlubšíma než noc. Ve vlasech má hvězdy a na čele vysokou čelenku spletenou z mnoha ladných ornamentů. Na sobě jen čistě bílý háv. Jindy může být naopak v nezaměnitelném zdobném bílém hávu adimaghavana, je-li zpodobena v hněvivé podobě, může být i v černém plášti.
Druhý z dávných Azharů je Světlonoš zvaný Aliawir. Je věčným bratrem Sofie a tím laskavějším a slitovnějším z nich dvou. Je sice zván mužským jménem, ale je nositelem spíše ochranitelského ženského principu, stejně jako Sofia je nositelkou spíše jak meč ostré vůle muže-válečníka. Aliawir zpodobován jako bělostný Světový strom, jako orlí muž v šupinové zbroji z bílých ptačích per a nebo jako Sofiin souputník ve splývavém plášti, který však namísto Trojzubce moci třímá Harfu moudrosti. Barva jeho vlasů je barvou vycházejícího slunce a jeho oči jsou jak nádoby s temným lesním medem. Jeho úlohou bylo probudit bytosti z otroctví skrze plody ze Světového stromu, plody vědění. Poté jako Orel ukořistil od Archonta oheň a přinesl jej lidem v podobě padající hvězdy. Je proto znám jak Světlonoš.
Třetí z dávných Azharů je zván Velký Hudebník nebo Velký Umělec. To on je ze všech ze svého rodu nejblíže svému původnímu poslání. Jeho dílem se Qurand neustále ladí do harmonie s rytmem, který udávají další nebeská tělesa a napodobuje tak řád nadnebesí. V jeho rukou je svět hudebním dílem. Kdo ví jak, může se přiblížit tajemství jeho řádu skrze hudbu nebo tanec, kdy jako odražený v oku dítěte poletí drahou hvězd a zarezonuje s jejich hudbou. Velký Hudebník bývá zpodobován značně podobně jako Aliawir a proto je těžké je rozeznat – mladík s harfou v ruce. Kupodivu Velký Hudebník mívá hudební nástroj v rukou méně často, než Světlonoš.
Poslední, jehož je třeba zmínit, je Starý Tho. Bývá počítán mezi Azhary, ale nikdy s nimi nesestoupil z výšin a jeho podstata zůstává zahalena v tajemství. Ví se jen, že bez zábran vstupuje mezi ty nejvyšší bohy a hovoří s nimi, jako se sobě rovnými. Stejně jako s bohy však hovoří s lidmi a častěji než bohům jim naslouchá. Kráčí jako stařec v černém plášti světem a nebojí se vkročit i tam, kam nevstupují ani ďáblové. Na počátku Světa, při samotném stvoření, sledoval Archonta při jeho díle v podobě havrana a dotíral na něj otázkami. Říká se o něm, že ve vysokém údolí v srdci gandharských hor přivedl na svět dva syny.
