Chceme-li hovořit o geografii Qurandu, musíme zdůraznit, že hovoříme o Tuhém Qurandu, neboli o jakési nejtvrdší formě hmotné látky, z níž se Qurand sestává. Kdybychom totiž chtěli mapovat celý Qurand bez tohoto omezení, nedokázali bychom jej ilustrovat na ploché mapě ani na glóbu. Měkký Qurand je totiž širým světem, který navazuje na Tuhý na potenciálně jakémkoliv místě a vede mimo jeho základní mapu na jakousi paralelní rovinu. V Měkkém Qurandu se nachází mnohá říše nebo Místo Moci, které zpětně ovlivňuje dění na Tuhém Qurandu, ale jak jsem řekl, propletených pěšinek vedoucích do malých nebo velkých zemí je tolik, že je nelze popsat ani nakreslit v prostých třech rozměrech.

Měkký Qurand pak plynule bez jasné hranice přechází ve snové světy zvané Urulóka či Urulókás. V nich je látka reality tak tvárná, že podléhá snadno síle myšlenky a vůle.

Jediná dvě místa z Měkkého Qurandu je třeba najisto zmínit a to Paraqurand, což je sídlo Andalů a Aparaqurand, sídlo Zilathů. Jejich umístění je přesně nad a pod středem Qurandu, avšak cesty k nim jsou skryty.

Mapa známého světa zhotovená za vlády konzula Sefira: západní oceán Antalas a kontinent s Garionem uprostřed, pevninský most se Siranijskou říší oddělující na severu Maranudran a na jihu oceán Kira Samudran, a na východě Gandharská říše.

Jak je možné vidět na velké mapy výše, učencům známá část Tuhého Qurandu se skládá ze dvojice kontinentů, západního jménem Mandia a východního jménem Oria. Tyto kontinenty jsou spojeny na dvou místech: na dalekém ledovém Severu, a pak v mírném pásmu pevninským mostem, na němž se rozkládá Siranijská říše.

Za střed Qurandu je považován Garion, Věčné město, Pilíř bohů. Toto město nesmírné velikosti podle jednoho podání před dávnými věky postavili Azhariani a zde sídlili po věky jejich velekrálové, vládci všehomíra. Nyní na světovém trůně prý sedí kamenná socha posledního z králů, jenž opustil trůn aniž by učinil krok. Garion je nyní největším městem světa, centrem bohatství, obchodu a kultury.

Na Západ od Garionu leží Havdaur, království Západu a dál na západ drobná královstvíčka a knížectví, která jsou mu podřízena. Husté západní lesy se tam táhnou až k větrnému břehu Světového oceánu, jeho vodám kralují lodi z ostrovního království Argolinu, země temných elfů. Za horskými hřbety souostroví Argolin se táhne již jen nekonečné moře. Šeptavé legendy praví, že kdesi na dalekém Západě za Argolinem bývala ještě další obrovská pevnina, která se však ponořila pod hladinu moře.

Na Jih od Garionu leží vnitrozemské moře Sgallen, okolo nějž se rozkládají úrodné země přináležející ke Garionu. Na jih od tohoto moře se táhnou stepi a pak Velká Poušť, sídlo Jižních lidí a jejich kultury, která je drsná i jemná zároveň. Málokdo ví, co je na dalekém Jihu za Velkou Pouští.

Na Sever od Garionu leží stará a ctihodná království lidí, z nichž nejsevernější je království Uldarské. Uldar leží mezi dvěma bystrými řekami, které se na jeho jižních hranicích stékají a vytváří Ma Sarit. Stará kamenná města, hrady, cesty a hluboké lesy jsou ozdobou těchto zemí, které spolu občas válčí, aby nevyšly ze cviku, ale pozoruhodně úzkostlivě se při tom vyhýbají ničení vesnic, svatyň a zabíjení neozbrojeného obyvatelstva. Jejich válečné střety jsou spíš sportovní utkání za dohodnutých pravidel.

Poněkud severozápadně od těchto království, odděleno od nich hustými temnými lesy, se na nejjižnějším výběžku horstva jménem Kaal-Charmath rozkládá hrozivé město Xalgon, centrum studia černých nauk. Xalgonská akademie nauk moci je plně v drápech Zilathů a je protikladem a věčným souputníkem Sairis. Uprostřed lesů, které dělí Xalgon od Severních království stojí strmá a vysoká bílá hora a na ní prastaré město Valarkagas, jež se má před Xalgonem stále na pozoru a je okem mocností řádu sledujícím činnost Zilathů.

Na dalekém Severu v okolí Uldaru a dále se rozkládají lesy severních elfích království a za nimi tundra, kde žijí jen sveřepé kmeny a sporé vesnice statečných seveřanů. Nad jejich hlavami se totiž tyčí napříč celým severem hrozivé horstvo Kaal-Charmath, které se na mapě jeví jako ostrá čára oddělující polární oblast od zbytku světa.

Severněji od Kaalu-Charmath je již jen ledový svět, kde žijí šamanistické kmeny a jezdí na kostěných bruslích po nekonečných ledových zrcadlech svého světa. Jejich obydlí vylámaná v ledu se jmenují chirbety a své šamanské předáky zvou haugi. Tito šamani jsou prý potomky Maghavanů.

Na Východ od Garionu jsou poklidné a úrodné země, které živí Věčné město výnosem svých polí. Dále na východ je prapodivný kraj, nazývaný Svobodná země. Tento kousek země již odnepaměti nepatří nikomu, je obydlen řídce a jeho kulturními centry jsou rodové krby vesnických stařešinů a veselé hostince u cest, které Svobodnou zemi vinutě křižují. Svobodnou zemi střeží před expanzí jiných států mocný řád Palladinů, který tuto téměř neobydlenou a naprosto nepodstatnou krajinu obkroužil hranicí z pevnůstek a hradů.

Severně od Svobodné země leží velké hvozdy elfího lidu, jejichž nejvýchodnější cíp je možno již spatřit v severozápadním rohu Siranijské mapy. Málokdo kdy prozkoumal spletité hlubiny elfí říše, která sama je nejměkčí částí Tvrdého Qurandu a jejíž jádro leží mimo papírové mapy světa. Středem elfí říše protéká velká řeka Ma Sarit a dělí ji tak přirozeně na Západní a Východní.

Na západních březích Ma Saritu též končí Svobodná země a na jejím východním břehu začíná Siranie, jejíž podrobný popis se nalézá všude okolo.

Dále na východ za Siranijským císařstvím jest Gandhara, jejíž velikost je nesmírná. Jejím hlavním městem je Gandharnagara, avšak na jejím území se nachází mnohá města a vpravdě celé širé krajiny spadají pod vládu rádži rádžů, císaře císařů, Adimaghavana Indara.