Historická osa dějin celého známého světa je pokusem poskytnout představu o hlavních událostech, které spoluutvořily současnost Qurandu. Časové údaje jsou samozřejmě vždy poněkud nejisté, obzvláště čím dál jdeme do minulosti. Mýty a pověsti někdy bývají vydávány za historii a pokud neexistuje jiný pramen, který by naše závěry vyvrátil, musíme spoléhat pouze na to, co máme a věřit, že si to pisatelé nevymysleli.

Na tomto místě nenajdete přehledné vyprávění o historii, které by zabralo mnoho svazků, nýbrž časovou osu, která přibližuje nejvýznamnější události známého světa. Pro získání orientace doporučujeme čtenáři navštívit nejprve vyprávění o Věcích Qurandu.

Zásadní otázkou vytváření “časové osy” pro dávné dějiny Qurandu je sama povaha času. Totiž teprve v posledním Věku, ve Věku Hrdinů, čas plyne způsobem, jaký známe a dá se smysluplně počítat na roky. 

V předchozích Věcích měl čas jiné skupenství a fungoval jiným způsobem. Změny a procesy, které ve Věku Hrdinů jsou otázkou let, jsou v předchozích Věcích otázkou staletí nebo tisíciletí. Namísto překotného a klokotavého toku kauzalit a vůlí, jenž charakterizuje poslední Věk, byly předchozí Věky často pevné a strnulé v jednom uspořádání až do okamžiku, než se v dramatickém gestu vše náhle změnilo a přeuspořádalo. Proto někteří učenci hovoří o tom, že zatímco ve Věku Hrdinů je čas těkavým plynem, v předchozích údobích byl čas spíše kapalinou či pevnou látkou s občasnými prasklinami a zlomy.

A.     Nultý Věk, Věk Stvoření – stojí na nejzazším ‚počátku‘, nelze jej vůbec popsat v intencích historického času. Stejně dobře jej lze označovat za ‚počátek‘, ‚střed‘ i ‚konec‘.

B.     Věky Stálé (1-5), tedy Věky Ticha, Otroctví, Války, Živlů, Azharianů – tyto věky sice v procesu kosmického vývoje následovaly v tomto pořadí (jež odráží hlubinnou bezčasou kauzalitu), ale zároveň se jedná také o věčné dimenze. Nikdy úplně nepominuly a zůstávají stále skryty ‚za růžkem reality‘. Reality, která na jejich skryté přítomnosti stojí jako na kamenných základech. Občas se umí vracet do teď a tady – o svátcích, při rituálech, na místech Moci, při revolucích a velkých událostech se najednou vynoří a na chvíli vtrhnou do reality.

C.      Věky Pevné (6-7), tedy Věky Maghavanů a Poutníků – toto jsou věky ‚pevného skupenství‘ času, v nichž už existoval čas, ale ještě měl v sobě silný element mimočasí, takže spíš rezonoval, ohýbal se a rekrystalizoval, případně se třepil či lámal, spíš než že by plynul.

D.     Věky Kapalné (8-9), tedy věky Elfů a Bohů – toto jsou věky ‚kapalného skupenství‘ času, v nichž už byl čas v mnohém podobný svému současnému fungování. Přesto však plynul podstatně pomaleji a líněji, kolektivněji a s větší setrvačností.

E.      Věky Plynné – Věk Hrdinů a snad i věk následující – věky ‚plynného‘ času v němž události přicházejí v rychlém sledu a změně, podobně jako počasí za větrných jarních dnů.

F.      Jsou tací učenci, kteří samozřejmě domýšlejí vývoj dál do budoucnosti a domnívají se, že jednoho dne přijdou věky ‚hořícího‘ času, v němž už opět počítání času na roky nebude dávat smysl – buď proto, že se čas bude počítat na zlomky vteřiny, nebo proto, že se bude zmítat v divokých otáčkách, takže lineární osa bude nepoužitelná.

Z hlediska způsobu plynutí času lze tedy Věky rozdělit zhruba takto:

Věk Maghavanů (80 000-50 000 př. SE)

• Založení řádů Maghavanů, Architektů, Hermeneutiků.
• Založení Gandharnagary jakožto sídla Adimaghavana.
• Založení Věčného Města, bohatství a lidnatost Qurandu.

Věk Poutníků (50 000-30 000 př. SE)

• Řád Poutníků, mnozí se stávají Poutníky a odcházejí ze světa.
• Velké vylidnění, odchod mnohých na Cestu, zůstává jen zlomek vědomých bytostí.

• Věž s krystalem na místě Sairis, střed sítě cest a milníků, jako připomínka a památník odešlých Poutníků.
• Prázdná opuštěná města, kmeny lovců a sběračů, pomalé zalidňování, ztráta povědomí o tom, kdo byli ti, kdo odešli.
• Založení Valarkagantu, stráž proti tajemství Kaalu Charmat, Suvarnou, zažehnut Aderán coby posvátný oheň, ale zatím bez probuzeného obětního mystéria.

Věk elfů (30 000-10 200 př. SE)

• Doba elfího budování, elfové noví učitelé lidí, občasné války elfích velmožů.
• Řád Bílého Kamene, Synové Letokruhu, Řád Zvířetníků.
• Synové Letokruhu hegemonickým řádem, stromová města, poselstva k protinožcům.
• Příchod protinožců, Mykarchové a Dendrarchové, elfové je vítají, lidé nesouhlasí.
• Lidé se obracejí na své magiky o pomoc proti příchozím. Válka lidských mágů s Protinožci. Mágové jsou úspěšní a během konfliktu objeví nové netušené možnosti magie.
• Doba “Tyranie mágů”: Mágové vládnou lidem despotickou mocí a vynucují si poslušnost neustálým zneužíváním svých magických sil.

• Založení Asvittáry, Velkého Lesa, Carmillunu, elfové se pomalu stahují do ústraní.
• Narozen Adamas, prvorozený syn Adimaghavana Indara.
• Vzniká Sairis “sestěhováním věží”. Ustanovení magických řádů, konec tyranie mágů.
• První chrámy bohů.
• Na Jihu po porážce Protinožců vzmach První Falaské říše, námořní velmoc sahající od Argolinu po Siranii.
• Založení Garionu, první lidské město, s pomocí elfů.
• Založení Qasalgonu, města hrdinů, legendární hrdinové Qasamikil, Valmos, Ocelot, Carisvand, Uthaen.
• Vznik Vezanské říše propojením dvou měst do unie: Severní Vezan, technologicky a magicky vyspělé město a Jižní Vezan, bohaté a plodné město; zároveň první rasově čistě lidská říše (pomineme-li Gandharu).
• Narozen Amaras, druhorozený syn Adimaghavana Indara.
• Série rasových válek, odchod většiny elfů do chráněných říší; jedinou “nechráněnou říší” je Asvittárská elfí říše na území dnešní Siranie.

Věk Bohů (10 200-0 př. SE)

• Vrchol Vezanské moci, celý známý svět kromě Gandhary a Qasalgonu pod jeho přímou či nepřímou nadvládou. Poprvé se objevují otevření vzývači Zilathů.
• Narozen Alaithas / Savitar, třetí syn Adimaghavana Indara.
• Založení Ordazinu, chráněného místa se vším vezanským věděním.
• Suvarna se obětuje pro Savitara/Alaithanta a vzniká Aderán, Savitar jej zažehává ve Valarkagantu a jsou vypraveny první “roje” kolonií.
• Vznik Xalgonu z Qasalgonu.
• Pád Vezanu.

• Světová potopa a transformace zemí. Celý Vezan se propadá do mlhy. Vaktar, kdysi vrcholek nejvyšší hory, se stává ostrovem. Praskliny, propasti a strže se otevírají na mnoha místech Qurandu. Rozsah destrukce u Protinožců je neznámý.
• Falaskové přeměňují potopená města v podvodní města.
• Valmos doráží do Sairis, shromažďuje 7 dalších Architektů a přeměňuje Sairis v živoucí město střežené magickou bariérou.
• Temná staletí, lidstvo se vzpamatovává z deluvia, bojuje s deluviálními bytostmi, světem se toulají hrůzy vyvolané Vezanem, z prasklin se stále plazí další voje.
• Založen Řád Palladinů a přísahá chránit dobrý svět před bezprávím, zlem a nestvůrami. Postavena stráž kolem Pečeti vprostřed Země nestvůr, později nazvané Svobodná země.
• Založen řád Xalgonských rytířů a přísahá chránit dobrý svět služebníků Stvořitele proti nesvobodě, zlu a Palladinům.
• Dualistické období, boj Palladského a Xalgonského řádu přímo a skrze spojence, pravidelné pustošení celého Severu a Západu válkou; v Siranii doposud vládnou elfové, v jižní části stále vládnou Falaskové, ale nikdy daleko do vnitrozemí, potřebují blízkost vody; Jih stále bojuje s následky deluvia a jeho monster.
• Vystupuje prorok a reformátor Marggothius, káže proti dualismu dobra a zla a vyhlašuje společenský, hodnotový a mentální polytheismus a pluralismus, který jediný může zahojit zemi rozbitou potopou, nikoliv neustálé války dvou řádů; hlásá ovšem také nadřazenost lidí nad elfy, kteří podle něj trpí vrozenou melancholií a neumí světu pomoci.
• Zlatý věk chrámů. Celý známý lidský svět se obrací k bohům a vzývá je. Bohové poskytují účinnou podporu proti následkům deluvia. Dočasný úpadek Xalgonu a Palladinského řádu jakožto světových hráčů. Vznik staroslavných lidských království minulého věku.
• Období Starého Havdauru, říše zcela posedlé zbožností, rituálnem, chrámy a oběťmi. Na vrcholu moci říše ovládá celý Západ, od Xalgonu po Saifáty, od Svobodné země po Carmillun. Kultura Starého Havdauru v mnohém navázala na Vezan, například v kultu masek a lidských obětí.
• Vzmach Garionu jakožto slavného města “všech bohů”, zároveň však dostatečně světského a tolerantního na to, aby byl přijatelný pro mnohé národy; Garion poráží Starý Havdaur, Saifáty, prérijní kmeny, království Severu až po Valarkagas a vzniká tisíciletá říše. Asvittárská říše je Garionu poplatná, ale udržuje si samosprávu.
• Dřevěné hradiště Uldar, severské kmeny se konsolidují.
• Založení Arkagantu jako kolonie Valarkagantu.
• Úpadek Garionské říše. Oslabena vnitřními spory a korupcí. Odtrhává se Havdaur, Saifáty, Severní království si vybojovávají samostatnost. Asvittára získává plnou suverenitu.
• Období menších státních celků, hradů, rytířů a drobných válek. Nejen na Severu, kde zůstalo do současnosti, ale i v oblasti Havdauru, Siranie a Jižních království, kde v pozdějších staletích vznikly jednotné říše.
• Kamenné město Uldar, Založení řádu Uldarských rytířů “na obranu Severu”.
• Příchod Siranijských kmenů z tajemného místa na severu.
• Vítězný boj Siranijců proti Falaskům, spojenectví s elfy a Archaiky.
• Založení Sirgonu, ponejprv dřevěná přístavní osada.
• Úder bohů na Siranii, smrt Prvního Císaře. Počátek rozdělení na Černé a Bílé Siranijce.

Věk Hrdinů (0-1080 SE)

• Založení Siru, ukování Siranijského Žezla a sedmi prstenů.
• Císařovna Siranna I., za sídlo vlády vybrán Sirgon, Siranie doposud jen oblast úrodných nížin od Sirgonu na sever k Sairis.
• Císařovna Siva, pomocí dobré diplomacie a úspěšných tažení postupně rozšíří Siranii na západ až k řece Ma Sarit a nechá postavit Pevnost, na východ až k pohoří Simanas; stavba paláce v Sirgonu a přeměna města v metropoli z bílého kamene.
• Císařovna Aitanna Moudrá, díky jejíž diplomacii jsou do Siranie začleněna svobodná města Asvittára, Arkagas a Sir. Sairis stvrzuje svůj status neutrálního města. Aitanna navazuje spojenectví s Archaiky, výměnou za formální začlenění do Říše jim Říše zaručuje neměnnost jejich území.
• Císařovna Ruanna Pyšná; Říše dosahuje veliké prosperity a bohatství, ale vznikají spory mezi Bílými a Černými Siranijci; Ruanna usiluje o jižní poloostrovy a Mantrin. Vyhlašuje válku Gandhaře. Uprostřed války je zavražděna progandharskými spiklenci. Siranie ihned žádá příměří, které je uzavřeno.
• Císařovna Siranna II. Veliká; uzavírá “věčné bratrství” s Gandharou, pevné spojenectví s Palladiny, přibírá Adamas a jižní poloostrovy do Říše, upravuje státní zřízení, zákony, zavádí instituci Vezírů a urovnává spory mezi Černými a Bílými Siranijci k všeobecné spokojenosti. Získává Mantrin a přímořské Saifáty jako poplatná území.
• Maghavan Adamas poráží Rozdělovače, získává jeden ze sedmi prstenů a usazuje se na severu Siranie. Vznik země Adamas a začlenění do Říše.
• Založení Altamoaru jakožto obchodní stanice Garionu.
• Zřec Fillardus přichází na Mantrin. Počátek divokého rozvoje Mantrinské vědy.
• Stařec Tho vychovává Zandara a Jezara v Gandhaře.
• Král Achirun nastupuje na trůn ve Valarkagantu.
• Agni zplodí tři dcery: Scintillu, Ignis a Favillu, Favillu neuznává za svoji.
• Bitva na Fanigarském poli mezi Valarkagantem a Xalgonem.
• Objevují se první Mantrinské železné lodě, Mantrin se stává hegemonem jižních moří, obchoduje s celým světem a bojuje války s Protinožci, prozatím se Siranií a Gandharou udržuje mír.
• Siranie a Gandhara vyhlašuje Mantrinu válku. Zpočátku Mantrin vítězí.
• Do války s Mantrinem vstupuje Řád Maghavanů na straně Siranie a Gandhary. Mantrin je poražen a podroben stoletému gandharskému protektorátu. Fillardus prchá do Xalgonu.
• Založení Taularku.
• Ivaren-Punar korunován za krále v Arkagantu.
• Boj o Taulark; Lundir, budoucí architekt Horologia, v Xalgonu.
• Vláda císařovny Siranny III.
• Zničení Horologia v Xalgonu.
• Fillardus se vrací na Mantrin.
• Ignis a Scintilla poslány na dvůr v Sirgonu.
• Zandar se zastává kmenů v Gandhaře, střet s vojskem a ústup do Kaalu Charmat.
• Umírá Siranna III., Hledači se ztrácí, vynoření Černého Císaře.
• Nastupuje na trůn dvojice císařoven: Siva a Šedá Císařovna.
• Vzpoura Černého Císaře.
• Suvarna zavražděn Saurahanem; Adamantův syn Alvar vstupuje do Žezla.
• Inverze na celém Qurandu; konec protektorátu Mantrinu.
• Druhá Mantrinská válka.
• Zničení Sítě, počátek Věku Barbarství.

Přehledně velké říše a epochy:

• Synové Letokruhu dominují Qurandu.
• Epocha “Tyranie mágů”.
• Vezanská říše.
• Temná staletí.
• Dualistická epocha.
• Havdaurská říše.
• Garionská říše.
• Období malých království.
• Siranijská říše.