Oproti hrůznému neznámu Noci stojí na druhé Stránce její hlavní protihráč, Arka. Ves, která je Ves-mír, tedy místo míru, řádu, bezpečí, člověčí kmen, ulita. Všechny tři obrazy na Stránce opět obsahují skrytý nebo zjevný obraz Oka.
V prvním obraze je panenkou oka slunce vycházející nad Arkou a řasami oka je fraktálovitý (tj. nekonečný) okraj lesa. Slunce vychází každé ráno vyvoláno zpěvem posvátných hymnů v Chrámu na Arce a jeho východ zažene Noc, která se schová v hloubi lesa do jeho stínů.
Arka je – jakožto sídlo života uprostřed stále dorážející Noci – také Archou, místem bezpečí uprostřed vod cyklicky se vracející Tmy, jejím přílivem je noc, jejím odlivem den a jejím měsícem slunce. Oko slunce jako zdroj veškerého světla je dokonalým opakem černé panenky oka, v níž nakonec odražené světlo končí jako v hluboké studni. První obraz této Stránky proto stojí v kontrapunktu k výjevu na Stránce předchozí.
Druhý obraz Stránky ukazuje Chrám ve středu Arky. Chrám má zvenku kupoli podobnou vejci, jakožto bodu, z nějž se zrodil svět. Slovo svět souvisí se slovem svit. Svět je proto prostorem světla. Svět-lo bylo vykřesané mezi dvěma dřívky, dvěma hady, jakožto jiskra čehosi, co je oběma břevnům nepodobné. Dřívka jsou otec a matka Světoohně. Někteří říkají, že oheň je v dřívkách-hadech obsažen v potencialitě, jakoby skryt. Horní dřívko je tak jakoby dutým rákosem, které oheň přináší z nebes, v sobě oheň ukrývá a nalévá jej do dolního dřívka, jako semeno vstupuje do matky, jež jej pak živí a nechává vzrůst. Noc tak ukazuje svou životu vlídnou stránku jakožto lůno, bez nějž by Arka nemohla povstat.
A právě takovou scenérií je třetí obraz
stránky. Z dutého rákosu, jejž Světlonoš ukradl u Žárlivého Pána, se
vylévá oheň na černou stránku Noci a zakresluje první znaky, runy, tvary, text,
jež dávají smysl a hranice pojmům a věcem a tím je utváří. Jsou to Čáry neboli
stvořitelská kouzla. Ve svém nejhlubším jádru je každá čára každého znaku
odvozena od této prvotní Hranice, jež oddělila Arku od Noci. Je to současně
Hranice jakožto Čára a plamenná Hranice posvátného Ohně.
Ruka prvotního Zloděje Ohně a Zakladatele Arky je
zároveň rukou autora tohoto příběhu, protože bez vyprávění by nebyla ani Arka
ani Tradice. Je to Slovo, které nás střeží od Noci Zapomnění. Ruka přichází
mimo rámce příběhu, zvenku, jakožto ruka Stvořitele. Tato Ruka Zvenčí je tedy
doplňkem Oka Zvenčí a dohromady jsou dvěma předpoklady, na nichž stojí to, že nyní
vnímáš to, co píšu.
