Sály jsou zvláštní prostory, které leží na jiné ose, než trojrozměrné. Jsou místy, kde převládá, nebo přímo vládne nějaká síla a ta určuje charakter prostoru. V Urulóce, v širém světě, jsou tyto síly promíšeny, ale v sálech jedna vždy převyšuje ostatní. Kdo nerozumí příliš podstatě sálů, ten se může domnívat, že spolu jednotlivé prostory nemají nic společného, avšak moudří objevili, že všechny sály, ač vzhledově od sebe převelice vzdáleny, mají shodnou strukturu.

Sály jsou samostatné prostory prolínající se s Urulókou. Sály se navazují na planinu Urulóky skrze Vůni, vplétají se do ní pomocí Předsálí a jsou plně přítomny na samém hrotu Prahu. Síla, která z nich plyne dává své světlo, chuť a krásu Urulóce a je vláknem, které se podílí na celku. Kdo kráčí do Sálu, kráčí do místa zdroje, odkud ona síla plyne. Kráčí do říše té síly.

Zvláštní vlastností, která se k Sálům váže, je „rozvíjející se koberec“, což je děj, který zaznamená každý, kdo se někdy se Sálem setká. Rozvíjení koberce vypadá tak, že začne-li se pocestný blížit k Sálu (nebo Sál k pocestnému), pak jej každý krok přibližuje stále více k Sálu a to i když se otočí přímo nazad a chce se vzdalovat. Koberec Sálu se před cestovatelem rozvíjí dál do hloubky ať se otočí na jakoukoliv stranu a jediný způsob, jak se ze Sálu vracet a doopravdy se „otočit nazad“ je vzepření se síle Sálu. Jen málokdo to však dokáže, není-li zasvěcencem.

Sálů je bezpočet, ale velkých a silných Sálů není nepřeberně. Říká se, že jsou Sály „vysoké“, tedy takové, které jsou svou podstatou položeny výše než většina Urulóky a pak že jsou Sály „hluboké“, které leží „pod“ rovinou širého světa. Mezi vysoké Sály patří Sluneční a Hvězdný. Zcela neutrální je Lesní Sál a nejvyšší z hlubokých je Měsíční.