1. Když zavítám do Siranie, jak to tam bude vypadat? Budou na jihu “středomořské” lesy a rostliny a na severu smíšené a jehličnaté?
2. Jsou v Siranii pole? Co se na nich vetšinou pěstuje? Je to podobné Evropě?
3. Jak moc je území Siranie osídlené?
4. Je země rozdělena na nějaké správní celky nebo je centrálně řízena ze Sirgonu?
5. Jak funguje siranijská ekonomika?
6. Existují technické vynálezy?
7. Čím se tak běžně lidé živí?
8. Co se tak běžně těží za kovy?
9. Jak hustá je síť silnic a stezek?
10. Jaká se používá doprava? Koně, povozy nebo něco jiného?
11. Co banky, jsou?
12. Jsou siranijci nějak rasově oddělení?
13. Jaký je systém vlády? Víme, že teď vládnou dvě Císařovny, komu ale vládnou? Ministrům?
14. Má každé město svého starostu? Existuje někdo jako hejtman kraje? Platí se pokladně daně?
15. Co se tak v normální rodině jí za jídla?
16. Jsou hospody (nějaký rozdíl oproti našemu světu)?
17. Existuje divadlo?
18. Hraje se hudba?
19. Co lidové zvyky? Slaví se nějaké svátky po celé říši?
Když zavítám do Siranie, jak to tam bude vypadat? Na jihu budou “středomořské” lesy a rostliny? Na severu smíšené a jehličnaté?
Vskutku tak nějak. Siranijské lesy jsou navíc skutečnými lesy – tj. pralesy, žádná “stromová pole” pěstovaná pro dřevo. Lesy se samozřejmě liší svou povahou podobně jako lidská společenství. Jednotlivé lesní kultury jsou rozpoznatelné už podle vůně zdálky. Každý elf nebo dryáda bez nesnází pozná v jakém ze siranijských lesů právě stojí. Tyto lesní “státy” mají svá rozličná jména v jazycích elfů, dryád i siranijských lovců. Obyčejný člověk však jen povrchně rozeznává, že na severovýchodě jsou lesy typicky březové, na severu dubo-smrkové, na severovýchodě s výrazným borovým prvkem a tak dále.
Co se týče stromů, tak v siranii se vyskytují i stromy jiných druhů než “pozemských” – v podstatě i to, co nazýváme třeba “buk” není evropský buk, ale něco relativně nejbližšího evropskému buku – tj. má to stříbrnou kůru a listy ve tvaru siranijského oka a je to štíhlé a vysoké. Biologové by tudíž neměli příliš bazírovat na přesných vlastnostech stromů – názvy jsou jen pracovní, skutečná jména stromů naleznete ve slovníku siranijštiny.
Podobně jako existují Nezrození nebo Prvorození mezi elfy, tak existují Praotci mezi stromy – stařičcí předové současných stromových ras, nebo starší generace stromů, jakési “obří přesličky” minulých věků, které dosud přežily na tváři země. Tyto obskurity jsou však většinou ukryty v hlubinách hvozdů, v zapadlých údolích, kam ještě nestihl provzlínat současný věk.
Jsou tam pole? Co se na nich tak většinou pěstuje? Je to podobné Evropě?
Mapa je velmi schematická, ale přesto přibližně odpovídá pravdě. Tam, kde naleznete vyobrazená pole, tak skutečně rozsáhlá pole jsou – třebaže samozřejmě střídána s lesy, sady a háji. Siranie samozřejmě žije především ze zemědělství, neboť chléb je hlavní přílohou a mouka základem věšiny jídel. Na polích se pěstují všeliké obiloviny, kořenová zelenina, chmel atd. Na jihu se rozkládají též slavné vinice a tabákové plantáže. Siranie nezná nic jako naši kukuřici či brambory.
Velmi značnou roli hraje v Siranii sadařství. Je to dědictví elfské výchovy, kterou Siranijci během svého “středověku” obdrželi. Elfské státy zcela vyžijí ze stromů a dovedou jich využívat tak, že jim naprosto neubližují. Elfové totiž nesnášejí pluh a obracení ornice, nejvíce však se jim hnusí kosa a žně. Nevýhodou stromové ekonomiky je to, že pokud plundrující armáda zničí pole, příští rok se dá zapěstovat znova, ale pokud zničí sad, po leta jsou lidé bez jídla. Siranie stojí zde na půli cesty. Ovoce je podstatnou složkou jídelníčku, navíc se od elfů naučili jíst i kaštany, bukvice a další nám neznámé plody.
Jak moc je území Siranie osídlené?
Jsou oblasti, kde je hustota vesnic a městeček vyšší (na mapě se kryje přibližně s oblastí s naznačenými poli), tj. lze si představit zhruba síť českých vísek na českomoravské vrchovině v době řekněme barokní. Neexistuje nějaká ostrá hranice mezi vískou, vsí a městečkem. Liší se jen velikostí, nikoliv právně. Velká města Sirgon, Sir, Sairis, Asvittara atd. se naopak liší výrazně. Mají svá vlastní výsadní práva, svou samosprávu, která se zodpovídá jedině až přímo Císařovně, žádným ministrům nebo podsprávcům.
Města mimo tato velká lze samozřejmě najít, většinou se nacházejí v centrech zemědělských oblastí nebo na zásadních křižovatkách obchodních stezek. Některá z nich jsou prostě jen rozrostlé vsi, jiná vznikla organizovaným projektem koruny – tato města jsou stavěna podle nákresů slavných císařských architektů, jejich vzhled je vznosný, třebaže nikoliv tak bohatý, jak třeba Sirgon. Ve svém středu mívají dobře rozvržené náměstí, radnici ve vládním stylu, školu, knihovnu, lázně a centrální chrám Věčného Císaře (Věčných Bratrů). Oba městské typy – přerostlou vísku i dílo architekta lze velmi rychle rozeznat.
Je země rozdělena na nějaké správní celky nebo je centrálně řízena ze Sirgonu?
Oblasti přináležející městským státům jako je Arkagas, Adamas, Asvittara, Sairis atd. jsou spravovány z těchto měst. Archaici se spravují sami, stejně jako Dryády – jediné co mají s Říší společného je to, že se zavázali dodržovat Siranijskou ústavu a zajistit určitý počet bojovníků v okamžiku, kdy se bude vést spravedlivá válka (tj. schválená celou Říší). Ze Sirgonu je centrálně řízená oblast tzv. západní a východní siranijské plateau – tj. zaprvé širá oblast na sever od Sirgonu, na východ od Ma Sarit, na západ od Barazgiri a na jih od Sairis a Asvittary a zadruhé neméně rozsáhlá oblast nížin na západ od pohoří Simanas, pobřežní země směrem k ostrovu Vaktar, planina okolo Siru a severní pobřeží pod pohořím Adamas až ke hranicím městského státu Adamas. Správa těhto oblastí je záležitostí šlechticko-úřednické hierarchie. Nicméně neexistuje nějaká nezávislá šlechta, která by měla “svoje” majetky. Veškeré území pod správou koruny je zastřešováno mocí Císařovny. Jediná nezávislá území jsou zmíněné městské státy, které jsou spojeny do říšské federace a ze své svobodné vůle podléhají společné vládě.
Jak funguje siranijská ekonomika?
Siranie by se dala vzdáleně přirovnat k feudálnímu státu. Většina půdy a nemovitého vlastnictví v zemi patří dle tradice koruně (Císaři) a ta ji dává v léno vznešeným rodům. Léno se v mnoha případech stalo již dávno trvale připisované určitým rodům. Nicméně nikdy na ně zcela nepřešlo a ač už si nikdo nedovede představit, že by například na Parha Marutis nevládl mocný rod Sun Alogar, tak jim jejich dědičné léno vlastně nepatří a Císařovna by je jej mohla kdykoliv zbavit.
Vzhledem ke zvláštní povaze siranijské vlády se však “majitelé půdy” nerekrutují jen z řad dvorské družiny a vojevůdců, ale jsou pro svůj úřad vybírání složitou metodou za pomoci věštění a porady s Bohy. Mnozí vlastníci tedy nejsou urození v pokrevním slova smyslu a mnozí urození nejsou vlastníky. V rámci stromové struktury mohou existovat ještě lenníci podřazení lenníkům první úrovně atd. Existuje též několik těch, kterým císařský dekret věnoval zemi až do “Potopení země” a kteří jsou sice podřízení koruně a odvádějí ji dávky nebo staví vojsko, ale nelze jim přes překročení zákona vzít půdu. Většinou to nebývají velké kusy země a osobnosti jejichž rod si zasloužil tyto výsady, jsou výjimečné.
Základem fungování hospodářství je tedy zemědělství. Země též značně žije obchodem. Siranijská vláda obchodní aktivity svých obyvatel podporuje a tak lze i v cizině potkat množství siranijských obchodníků na cestách.
Zatímco na venkově je život ještě plně feudální, tak ve městech jakoby byl již jiný věk – slavní architekti staví chrámy, muzea, lázně a obchodní centra, slavní skladatelé představují své symfonie, mágové studují v širých parcích okolo svých věží, finančníci spekulují na burzách a proslulé nevěstky se na benefičním koncertě věnují národnostním menšinám.
Existují technické vynálezy?
Siranijská společnost je vlastně velmi “pokročilá”, ovšem ve vynalézání šla jiným směrem, než společnost novověké Evropy. Mnoho věcí pro nás centrálních tudíž zůstalo na okraji zájmu, třebaže je k dispozici.
Nějaké příklady:
Knihtisk – v Siranii existují funkční tiskárny – jejich plody jsou veřejná zemská prohlášení, školní učebnice atd. Nicméně tištěné knihy požívají společensky velmi nízké hodnoty. Dokonce pro ně existuje jiné slovo, které je podobné slovu “kopie” nebo “padělek”. Naopak ručně psaná kniha je skutečnou hodnotou, centrem fetišistického zájmu většiny vzdělanců i prostých lidí. Všechny zásadní materiály, které mají působit autenticky nebo trvale, jsou proto psány ručně. K tomu přispívá též magie, kterou se během generací vývoje podařilo svázat s psychickým procesem psaní husím brkem a to tak, že ruční písmo je chráněno proti ohni i vodě. Většina písařů ovládá též psionickou techniku rychlopsaní.
Papírové peníze – Měny používané v Siranii jsou “plnohodnotné”, tj. jejich cena vyplývá z hodnoty kovu mince a nikoliv z okamžitého stavu mezinárodního obchodu nebo situace na burze. To samozřejmě umenšuje dynamiku peněžnictví, nicméně přináší to výhody, jichž se vláda nehodlá vzdát. Směnky a poukázky existují, ale nedošlo k vývoji papírových peněz z nich.
Elektřina – Elektrické jevy jsou teoreticky známé, nicméně neexistuje taková kombinace společenských poměrů, aby byla elektřina široce využívána. Potřeby vzdělanců a boháčů plně pokryje plejáda magických technik, které jsou většinou efektivnější než práce s elektřinou a obyčejní lidé si vystačí se svíčkami.
Architektura – Znalost architektury ve spojení s prostorovou magií a dalšími esoterickými naukami vytvořilo velmi pokročilou architektonickou kulturu v Siranii. Domy postavené na zakázku od člena cechu architektů jsou estetickými i technickými skvosty, které přestojí leckterá neštěstí včetně požárů, zemětřesení atd.
Čím se tak běžně lidé živí?
Lidé se živí prací, tak jako všude. Zemědělci prací na poli nebo v sadu. Zedníci, tesaři a kováři svými profesemi. Zda nás čeká něco specifického? Asi nikoliv. Sadařů je více, než bychom čekali, vzhledem k množství sadů na území říše. Existuje též větší množství všelijakých údržbářských zaměstnání, která jsou organizována přímo vládou a mají za cíl udržovat města, cesty a hrady čisté a funkční, což se jim daří a díky čemuž působí Siranie jako extrémně čistá a úhledná země. Mnoho lidí se živí též obchodem a zvlášť ve městech službami.
Co se tak běžně těží za kovy?
Těží se vzácné i užitné kovy – prakticky všechny, které těžit lze. V Siranii jsou velká ložiska stříbra a dostatek železa, mědi a dalších užitných kovů. Kromě toho lze magickými cestami získávat i extrémně vzácné kovy jako platina nebo magické kovy.
Jak hustá je síť silnic a stezek?
Mezi všemi většími městy (kterých je přibližně třicet) vedou široké a perfektně udržované silnice. Hlavní páteř silnic však tvoří dvě velké Cesty, jedna od severu k jihu, druhá od západu k východu, které se kříží v Sairis. Na těchto dvou silnicích jsou po 40 mílích tzv. milníky neboli ukazatele vzdálenosti k Sairis. Kromě této velké páteřné Cesty a oněch velkých silnic existuje samozřejmě i velká spleť cest a cestiček, které však nebývají nutně dlážděné. Bílé dláždění cesty prorůstající mechem nebo nevysokou travou je jedním z nejklasičtějších obrázků ze siranijského venkova.
Jaká se používá doprava? Koně, povozy nebo něco jiného?
K dopravě jsou normálně používáni koně. K přepravě nákladů povozy, lodě. Koně jsou speciálně šlechtění, každá rasa pro svůj účel. Co se týče zvířat spolupracujících s člověkem, tak v horských oblastech se používají různá zvířata podle kulturní oblasti – horské koně, horští tuři, muly, targové (velcí kozli) a další. Mezi velmi vzácné patří obří orli a gryfové, kteří však nikdy nenosí náklady, pouze lidi.
Co banky, jsou?
Ano, jsou. Soukromé banky se věnují směně peněz, půjčování na úroky a shraňování peněz. Neexistuje nějaká státní banka – jedině státní pokladna a ta má jinou funkci než banka. Banky cizího původu nemají v Siranii příliš na růžích ustláno, nicméně osvědčené značky z Garionu a Havdauru zde nemohou nebýt.
Jsou Siranijci nějak rasově oddělení?
Směrem k jihu se plynule zvyšuje koncentrace Černých Siranijců, nicméně předěl není ostrý. Dva siranijské rody nejsou rasy v běžném slova smyslu, ale vznikly magickou osudovou polarizací. Mají proto různé talenty a různou “esenci”. Každý z rodů přirozeně tíhne k jiným věcem – například Černí k námořnictví, fyzické práci s materiálem – kovářství, tesařství, hrnčířství, milují dotyk s materiálem, dotyk s tělem, chovají zvířata, pečují o nemocné, tancují a pijí alkohol a stovky dalších specifik. Bílí by se naopak nejraději vznášeli nad zemí a moc s ní nepřicházeli do kontaktu, mají v oblibě pevnou zemi, řád, organizaci, počty, systém, myšlenky, úřady, papír, písmo, plnění úkolů, stromy, obrazy, vznešenou hudbu a tisíc dalších věcí. To vše přirozeně odděluje společnosti jednak geograficky a jednak i v každé oblasti podle praxe. Přesto nevzniká něco jako ghetta, ve městech žijí Bílí a Černí vedle sebe a žádné hranice mezi sebou nestaví. Většinou se Černí a Bílí se vzájemně potřebují, čili jsou vůči sobě komplementární. Jedni bez druhých nemohou pořádně být. Lidé z rodů se pevně identifikují se svou identitou a jsou na ni hrdí.
Jaký je systém vlády? Víme, že teď vládnou dvě Císařovny, komu ale vládnou? Ministrům?
Ano, Císařovna/Císařovny mají poradce a pomocníky, kteří konkrétně realizují jejich vůli. Těmto se říká ministři. Ministři mají zas lidské i hmotné prostředky k vykonávání své práce. Vše je ale složitější díky přítomnosti lenních pánů, kteří jsou dalším článkem v sestupném stromu organizace.
Má každé město svého starostu? Existuje někdo jako hejtman kraje? Platí se pokladně daně?
Ano, města mají své “starosty”. Nicméně to, jakou moc takový správce města má je dáno tradicí a kulturní situací. Někde jsou města despoticky řízena jediným pánem, jinde je vůdčím prvkem městská rada, která volí pouze statutárního předsedu s funkcí starosty, který nicméně následuje radu. Co se týče daní, tak zákon nařizuje odvod desátku a ni více ni méně. Ovšem v místech, kam není příliš vidět a vládnou tam pochybní pánové nebo mafiánské spolky je klidně možné, že lidé odvádějí na daních i tak nehorázná procenta, jaká platí dnešní pracující člověk.
Co se tak v normální rodině jí za jídla?
Jídla závisí na místě. Rodiny u moře mají převahu ryb, rodiny vprostřed polí zas žijí z obilných výrobků, zeleniny a ovoce. Lovci nosí domů zvěřinu a ovčáci jedí skopové. Rodiny s elfí krví nebo elfí tradicí jedí lehká elfí jídla. Rodiny blízko hranic s Gandharou někdy přejímají přísnou vegetariánskou dietu Gandhařanů.
Jsou hospody (nějaký rozdíl oproti našemu světu)?
Hospody jsou a mají opravdu poněkud odlišný status než u nás. Slavné hospody (těm se říká Hostince) mají mnohasetletou historii, jejich hostinští jsou vzpomínáni i s letopočty jejich “vlády” podobně jako králové. Hostince jsou svým způsobem chrámy – respektuje se v nich přísaha míru, takže zde mohou u jednoho stolu hodovat nepřátelé a přece na sebe nevztáhnou ruku. Nejslavnějším Hostincem tohoto druhu je Hostinec U Tří Lišek, o němž toho bylo jinde řečeno již dost.
Kromě těchto slavných Hostinců existují i obyčejné hospody. Jejich úrovní je mnoho a zkušený cestovatel většinou již zvenku pozná, do jaké společnosti se dostal. Hospody neznámých jmen mohou skrývat mnoho nečekaného – mohou být doupaty lupičů, vývařovnami lidského masa či branami do temných končin. Každý hostinský se tedy snaží vytvořit prostředí co nepřátelštější, aby co nejvíce připomínalo bezpečí slavných Hostinců, protože i malá šarvátka může v ústech lidí dorůst do legendy, která způsobí odvrat zájmu o jeho podnik.
Existuje divadlo?
Divadlo je v Siranii známo, nicméně je to import z Garionu a Havdauru a kromě Sirgonu se prakticky nikde neujalo. Garionské divadlo má několik poddruhů, podle toho, jestli se hraje s maskami nebo rituálním nalíčením, jestli se hovoří, recituje nebo zpívá a tak dále.
Hraje se hudba?
Hudba hraje značnou roli v životech Siranijců, i když nikoliv tak zásadní, jako u Arkaganťanů, Archaiků nebo Gandhařanů, jejichž kultury jsou na hudbě přímo postaveny. Většina Siranijců oblibuje zpěv i hru na nástroje a vesnické slavnosti se nikdy neobejdou bez náležitého hudebního doprovodu nebo koncertu. V městech se samozřejmě rozvíjí sofistikovaná hudební kultura.
Co lidové zvyky? Slaví se nějaké svátky po celé říši?
Svátky se samozřejmě slaví. Jednak jsou zde svátky státní, a jednak svátky místní. Státní svátky se týkají velkých uzlů roku – slunovratů a rovnodenností a měsíčních úplňků a novů. Také jsou spojeny s vládou v tom smyslu, že Otevírání Žezla je svátkem a mnoho dalších. Místní svátky jsou jednak lidové svátky za účelem zvýšení plodnosti žen a země a jednak svátky spjaté s posvátnými místy a konkrétními bytostmi obývajícími okolí. Kromě toho existují svátky slavené různými božstvy, jichž se účastní ti, kteří je ctí. Některé z těchto svátků se staly všeobecně populárními, například zimní očistný svátek Palladův.
Většina lidí (především na venkově) též žije svými každodenními rituály – vidí-li špatná znamení, zahánejí je, vidí-li něco dobrého, žehnají tomu, zdraví třikrát vycházející slunce a jitřenku, navrátivšího se přítele, pramen vody, měsíční svit, kněze atd. Tyto lidové pověrečné zvyky se také značně liší kraj od kraje.
