Skutečný původ jazyků je většinou neznámý. Vzhledem k tomu, že o nejstarších dobách neznáme téměř nic, má většina velkých jazykových rodin legendární původ. Nikdo není schopen nebo ochoten oddělit od sebe faktické jádro a mytické vyprávění a proto pro nejstarší dobu zůstávají staveny v jeden celek.

Učenci se již po dlouhá milénia přou o to, jak vznikl lidský (resp. elfský) jazyk, nicméně nedocházejí ke shodě. Nejpopulárnější teorie se zakládají na mytologii velkých jazyků, tedy se s nimi seznámíme u nich.

I. Rodina Azharská

Azharské jazyky podle legendy pocházejí z magického jazyka Azharů, kterým dávali tvar a smysl chaotické prahmotě Zilathově. Azharština je považována za nejvyšší formu jazyka, plnosmyslnou a dokonalou. Dodnes jí prý hovoří Azharové a každý tomu jazyku spontánně rozumí i když jím není schopen mluvit.

Prvními potomky azharštiny je azharianština, což je jazyk azharianů, doprovodných svatých duchů, kteří sestoupili spolu s Azhary a jazyk ptáků. V mnohém je azharianštině podoben jazyk Maghavanů, který je zas jejím potomkem. Z azharianštiny se pak vyvinuly tři hlavní větve – gandharvská, arhanská a apsarská. Říká se, že gandharvština převzala všechnu preciznost a tvrdost, arhanština všechnu bohatost a apsarština všechnu jemnost původního jazyka.

Z gandharvštiny vznikla gandharština, z arhanštiny jazyk Archaiků a z apsarštiny dryádí jazyky. Ze staré gandharštiny též samostatným vývojem vznikl jazyk Mantrinců. Jazyku Archaiků je příbuzný též jazyk tzv. Černých barbarů, kteří pobývají roztroušeně po Gandhaře, Siranii i Svobodné zemi.

II. Rodina Archontská

Podle legendy pochází jazyk Archontů z tvůrčího slova Zilathova, skrze nějž se svět stal světem. Zilathův jazyk měl prý tu vlastnost že každé slovo bylo věcí a proto, kdo tímto jazykem hovořil, nevystupovala slova, ale věci. Tento jazyk byl pak samotným Zilathem upraven pro ústa tělesných bytostí a tak povstal Jazyk Moci, jazyk magie. Podobného charakteru je též jazyk Zilathů a jim podřízených démonů. Démoni nižších rovin odívající se do lidských těl přinesli jazyk na Qurand a tak vznikla stará charmatština, jazyk obyvatel Kaalu-Charmat.

Naopak vznešení z Temného lidu okrášlili zděděný jazyk mnoha ladnými tvary a dali tak vznik okouzlujícímu jazyku Starého Vezanu, říše, jež před věky padla. Její potomci odnesli jazyk na daleký sever a tak vznikla xalgonština. Kromě xalgonštiny je potomkem vezanštiny i jazyk Garionu.

III. Rodina Arkská

Arkské jazyky jsou jediné živé a přitom zcela zjevně umělé jazyky na tváři Qurandu. Říká se totiž, že praarkštinu vytvořil Azharian Suvarna jako zvukovou obdobu runového nápisu, který napsal na hladinu Oceánu Snů vlastní krví. Zvukovou obdobou nápisu byl a je Velký Zpěv, který se podnes zpívá nezměněný v chrámech na jednotlivých Arkách.

Arkštiny se mění jen málo, neboť dokud je rozuměno Velkému zpěvu, tak má jazyk tendenci se o něj opírat a skrze něj ustalovat. Jazyk se nicméně mění a tak lze podle přízvuku a drobných změn poznat, z jaké Arky dotyčný mluvčí pochází.

IV. Rodina Siranijská

Národ Prastarých, kteří byli společnými předky Siranijců a Chirbetů podle legendy pochází ze Severní hvězdy. Po mimosvětských pěšinkách sestoupili kdysi na samotný nejzazší Sever Qurandu a tam žili v blažené zemi ve společenství s bohy.

Jejich jazyk byl podoben v něčem Azharianštině, ale přesto je s ní nezaměnitelný. Byl to jazyk složitý jak měnivá krystalová drůza, umožňoval bohatou poezii a jeho zvuk prý ovládal lidská srdce.

Prastaří se pak vydali na velkou Pouť na Jih, neboť toužili po společenství Lesa a tekoucí vody. Někteří z nich se však od Pouti odvrátili a v nejvyšším průsmyku Kaalu-Charmat se obrátili nazpět. Z nich se stali obyvatelé chirbetů, odvážní lovci na bruslích, šamani a básníci. Ostatní prý pokračovali dál a dorazili do Siranie. Tam se jejich jazyk změnil, neboť svět byl jiný. Pak na Siranii zaútočili bohové a jazyk se opět změnil. Ztratil svou ohebnost a stal se čirým a jednoduchým. Díky tomu se stal brzy Obecným jazykem Siranie a blízkého okolí. V dnešních časech už je nezbytností pro každého obchodníka, který se pustí na východ od Garionu, aby znal siranijštinu alespoň zběžně.

V. Rodina Elfská

Elfské jazyky se odvozují od jazyka Nezrozených. Tento jazyk byl dokonalý jako voda, hladký a souvztažný jako samy světové zákony, podle nichž obíhají světy okolo svých hvězd. Byl zvukovou podobou ideálních tvarů Nezrozených energií. Poté, co vešla ve jsoucnost i hrubá hmota a zrodily se první smrtelné bytosti, bylo již zřetelné, že každý Nezrozený hovoří jazykem odlišným od ostatních. Tak vzniklo prvních osm elfských jazyků. Byly to osobité projevy osmi Nezrozených, kteří svou povahou a dikcí formovali prvotní Tón.

Prvorození většinou hovořili jazyky svých zploditelů, ale Druhorození nejvíce užívali jazyka Orova a Wëova a to tak, že Orovým jazykem hovořili přes den a v noci Wëovým. Jejich potomci však oba jazyky míchali a spojili je do jednoho celku a tak vznikl jazyk Vznešených elfů. Jazyk lesních elfů se vyvinul z jazyka Damar, neboť oni byli z jejího lidu. Praotcové Temných elfů byli žáky Urwëho a proto je mnoho z jeho jazyka v jazyce Temných. Později však připodobnili svou řeč řeči Šedých. Strašný a mocný byl jazyk Naesův, jazyk Otce draků, a jeho uctívači, jimiž byli Diví elfové, přejali mnoho z jeho syčivých slov do své původně Wëovské elfštiny.