Říká se, že před tím, než bylo ustaveno Sairis a v něm rada 21 magických škol, panoval na světě magický chaos. Talentovaní, ale neukáznění, uživatelé čar a kouzel rozpoutávali svou moc dle své vůle a byli jim vydáni na pospas nejen jednotlivci, ale i království, která se nespolehla na náležitou obranu. Byl to věk, který se někdy nazývá „tyranie mágů“, protože potulní čaropravci lidi ohrožovali, zatímco nenasytní mistři magie si žádali stále nové poplatky a ústupky za to, že poskytují svým králům a starostům ochranu proti těmto bojovným čarodějům. Elfí říše se uzamkly proti vnějšímu světu a spolehly se na zákaz vstupu všech cizích mágů na jejich území. 

Tehdy se, nedlouho po založení Sairis, sešlo v jeho zdech 21 velmistrů magie a utvořilo Radu, zvanou též Samágant. Kolují pověsti o tom, že vznik Samágantu iniciovala skupina Azharianů v čele s mladým a nadějným mágem jménem Suvarna. Jiní hovoří o tom, že za formací Rady stáli maghavani, kteří v té době neměli ještě zdaleka tak jasné doktríny a neměli své centrum v Gandhaře. 

Rada se tehdy jednotně usnesla na změně světových poměrů, které by vedly k nastolení řádu v magii, na dodržování zákonů o jejím užívání a o zavedení zkoušek a stupňů, které mágy opravňují k činnosti a odpovídajícímu stupni autority. Přestože velké změny byly vidět velmi záhy poté, co agenti Rady začali narovnávat rozhárané poměry, války s odbojnými černokněžníky se vedly ještě po dlouhá staletí. 

Samágant je natolik tradičním uskupením, že do něj za celou dobu jeho existence nebyla přijata žádná nová škola magie a to i přes to, že některé ze škol v něm obsažených téměř zanikly a jiné získaly na vlivu a síle nepoměrné k ostatním. Přesto uvnitř Rady jsou si všichni rovni a jejich hlasy mají stejnou váhu. Jsou tací, kteří mají zato, že Rada kvůli své neochotě se přizpůsobit současnosti již nemá mandát, nicméně zastaralost jejího složení je vyvážena její nesmírnou autoritou a legendárností, na kterou slyší lidé i odborníci a jíž se nikdo neodváží vzdorovat. 

Nové školy byly nakonec do Samágantu zahrnuty tak, že byly přidruženy ke starým školám podle příbuznosti alespoň rámcové. Někteří arcimágové tedy zastupují několik škol najednou, přičemž novější školy jsou pro rozhodování často daleko důležitější, než původní škola stará. 

Nyní se však podívejme na jednotlivé staré a klasické školy tak, jak jsou známy ve městě Sairis a v celém civilizovaném světě:

1. Zemní magie – tito mágové se mimo jiné věnují také magii obrané a zaštiťovací, oživování hmoty, proměny v kámen, tuhnutí a krystalizaci. Říká se, že země je také místem, kde přebývá smrt a odkud se vrací v podobě života.

2. Vodní magie – pěstují léčivé, hojící a regenerující síly, ale i magii proměn, oblouzení, vyčerpání a spánku. Kapaliny jsou jejich živlem, především pak voda, jejíž schopnost rozpouštět, rozmáčet, omývat, hýčkat, ale i topit a dusit jsou klíčové. Voda je také poslušna pevných tvarů a naplňuje je, avšak zespodu je podemílá a všechno zrcadlí. 

3. Vzdušná magie – služebníci plynného živlu umí budovat iluze, umí mizet a matnět, znají jak létat, vznášet se a ovládají vzdušné proudy. Vzduch je ale také dechem živočichů a rostlin, nese zprávy a počasí, je prostředníkem hovoru i písní a jeho poslem je vítr.

4. Ohnivá magie – ohniví mágové ovládají magii tepla, světla a plamene. Jsou nebezpeční protivníci, neboť útočná kouzla jsou jim vlastní, sami naopak bývají ohněm nezranitelní. Oheň je také spojen s viděním a světlem, s jasem dne a horoucím nitrem země.

5. Magie Pátého Prvku – málokdo ovládne neměřitelný aether a pochopí krásu nespatřitelného napětí mezi všemi věcmi. Takový pak dokáže energii napětí usměrnit a tvořit tak nové bytí. Jeho moc může být ale převrácena a věci mohou být rozloženy do prvotního napětí. Moc nad blesky, vidění nespatřitelného, schopnost rozkládat cizí kouzla a tvořit skutečné nové bytí jsou viditelnou stránkou jejich moci. 

6. Magie Měsíce – čarodějník čerpající svou moc ze Stříbrného Oka je na něm závislý – jeho moc kulminuje okolo úplňku a zaniká ve fázi novu. Měsíc mu propůjčuje moc nad sny, iluzemi a duší člověka. Je to truchlivá a temná magie, ale nese v sobě jakousi fascinující krásu, pro kterou ji vyhledávají čarovné bytosti z rodu elfů.

7. Magie Slunce – sluneční mág je závislý na slunci – Zlatém Oku – a jeho moc kopíruje sílu sluneční záře. Jeho magie je horká a výbušná. Je všeobjímající a bombastická, ale její efekt se nedá přesně zaměřit. Posiluje komandující vůli mága, který dokáže ovládat lidská srdce přímějšími cestami, než mág měsíční. Získává si sympatie svou hřejivostí a svým nadšením.

8. Celestiální magie – je vznešenou cestou. Je to magie hvězd a nesmírného nebe. Celestiální mág sleduje tok času a skládání prostoru. Díky hlubokému vhledu do metafyzických zákonů dokáže nejen předvídat, co se stane ale také do zdánlivých daností zasahovat. Umí překládat prostor a budovat magické portály, dokáže měnit čas a pohrávat si se světovými zákony. Vždy, i ležící v té nejhlubší kobce, ví, jaký je čas a vidí hvězdy.

9. Nekromancie – není samozřejmě nic jiného než kontakt se zásvětím. Zásvětí je svět, jehož obyvatelé znají mnohé o minulosti a budoucnosti a jsou vlastníky tajemných podzemních rezervoárů síly, jíž je obtížné ovládat. Nekromancie nesouvisí jen s mrtvými, ale také s jarem a podzimem, obětí zrna do brázdy a zmrtvýchvstáním mladého boha. 

10. Léčitelství – cesta poznání vlastního těla až na samu hranici možností. Léčitel zná nadí, energetické žíly v těle a zná i fyzickou rovinu fungování těla a stává se tak nejen výtečným zachráncem lidského života, ale také tím nejrafinovanějším jeho zhoubcem.

11. Druidství – druidové jsou ti, kteří pochopili krásu říše rostlin. Rozumí růstu a životu rostlin, jako nikdo jiný. Na poušti nejneschopnější z trhanů, v lese neomezenými vládci. Tito mužové a ženy přes velkou moc, kterou by mohli získat, po ní neprahnou a ona je jen jakýmsi vedlejším efektem jejich hlubokého proniknutí do tajů života samého. Právě mezi nimi jsou kněží Stromu Snů.

12. Psionismus – je školou velmi nebezpečnou a neoblíbenou. Psionici se zaměřují na jednostranný rozvoj intelektu, který jim umožňuje na jedné straně strojově přesné výpočty a manipulace, na druhé straně vliv na psychiku jiných lidí – a to jak nepřímý pomocí vhodně zvolených slov, tak přímý pomocí vůle a myšlenky. Kromě přímého psychického napadení jsou schopni též nepozorovaně manipulovat s emocemi a upravovat dlouhodobá lidská přání a předsevzetí.

13. Daimonologie – Hraničí na jedné straně s Celestiální magií a na druhé s Nekromancií. Soustředí se ale na bytosti jiného řádu. Zatímco celestiální mág hovoří s bohy a rozjímá nad metafyzickými zákony (tedy vzhlíží vzhůru) a nekromant se obrací k zemi (tedy shlíží dolů), tak daimonolog sahá k duchům elementů a blízkých nehmotných sfér (tedy jedná s víceméně sobě rovnými), i když samozřejmě mezi daimony existují jak malí raráškové, tak vznešení andělé a vychytralí ďáblové.

14. Runová či Znaková magie – pěstuje kulturu Znaku. Tedy jakési abstraktní jsoucnosti, reprezentovatelné gestem, slabikou, či obrazcem, která má sama o sobě jakousi syrovou sílu, ale též pavučinu vztahů s ostatními Znaky, s nimiž se spojuje ve větší celky. Správně naladěný runový mág je schopen vidět Znaky i ve věcech a událostech okolo sebe a čerpat z nich buď informace, nebo magickou sílu.

15. Energetická magie – pracuje s nižšími energiemi v živých bytostech i neživém okolí. Adept tohoto umění zvládá svou únavu nadmíru dobře a může vysávat tuto „únavovou” energii z jiných lidí či věcí, nebo ji jim naopak doplňovat. Skutečný mistr je schopen využívat blesků v bouři, nebo dokonce elektrických drátů, k doplnění či vybičování své síly nad maximum.

16. Dryádí magie – je tělesnou technikou pěstovanou tajnůstkářskými dryádami. Vzhledem k tomu, že tato magie pracuje s těmi nejintiměšími tělesnými záležitostmi (např. mateřské mléko), je jejich tajnůstkářství oprávněné. Mimoto se ví jen tolik, že dryády žijí v úzkém vztahu s některými živočichy (např. slavná hadí magie), kteří mají nadpřirozené schopnosti. Jejich magie není jako magie druidů – pochopení přírody – protože ony jsou ta příroda.

17. Magie Čar – přezdívaná černá, přestože mohou být jejím prostřednictvím konány i dobré skutky. Je to magie předmětů a prostředníků. Užívá mapy, nákresy, symboly, figurky, hvězdy, misky, svíčky a mnohé jiné instrumenty. Přesto není nazývána Instrumentální, což se na ni jinak velmi hodí, právě proto, že čáry jsou v ní to hlavní. Čára je jednak označení vyryté nebo nakreslené linky a jednak označení magického úkonu, což právě přesně odpovídá tomuto případu. Čára je zde vyjádřením hranice, míry, která nesmí být žádnou ze zúčastněných stran překročena. Je vyjádřením řádu v kouzlu a jeho struktury. Je základem.

18. Kněžská magie – jsou lidé, kteří cítí ve svém nitru mocnou sílu vlastní neochvějné víry. Víry, která je schopna přenášet hory. A pak jsou takoví, kteří to dokážou. Různých druhů náboženského vztahu je tolik, kolik je lidí, přesto v této oblasti lze snad říci něco konkrétnějšího. Jednak je zřejmé, že čím silnější je uctívaná entita, tím větší je potenciální moc. Čím větší je láska/úcta/odevzdání dané entitě/božstvu, tím mohutnější a výkonnější je kanál mezi uctívačem a uctívaným. Jsou ale i náboženství bez bohů. Jsou známi i takoví mágové, kteří si najdou kdesi za hranicemi Qurandu malého bůžka, jehož síla je ekvivalentní síle jejich a učiní ho na sobě závislým. Takový bůžek je spíše přítelem, či partnerem, ale zůstává mezi nimi kanál síly i oboustranný prospěch.

19. Memorovací magie – Memorovací magie je nudná a namáhavá a dokonce jedna z nejméně účinných, ale má mnoho jiných výhod. Zaprvé sesílání namemorovaných kouzel je záležitostí okamžiku, dále i při ztrátě magických schopností, či nějakém mentálním napadení je mág schopen dále sesílat namemorovaná kouzla, protože jsou vlastně jen jakýmisi předpřipravenými „kulkami“ ve zbrani mágovy mysli a obrovská námaha přípravy je vyvážena lehkostí sesílání a trvanlivostí kouzel. Právě proto, že musí být připravována kouzla v ústraní a pečlivě, tak mohou být relativně propracovaná a složitá. Rovněž některá božstva a mocní mágové poskytují svým uctívačům takovouto magii.

20. Magie slova a tónu – pracuje s tónem, jakožto jednou manifestací světa – čistým sluchovým vjemem. V základech teorie této školy je předpoklad, že naše smysly a svět jsou v jakési vzájemně se ovlivňující pozici. Pak hudba koresponduje s podstatou světa a může jí ovlivňovat. Již dávno zvládli hudební mágové pozměňovat lidské vědomí hudbou, a jelikož na stavu vědomí závisí, jak je svět vnímán, ovlivňují tak prakticky i skutečnost. Jestli ji mění i „ve skutečnosti” je jen akademická debata, která je již ze své podstaty nevyřešitelná. Zvláštní formou hudební magie je magie slova, která má poměrně blízko k psionismu. Je to schopnost vydávat hlasem příkazy, které jsou pak plněny. 

21. Vůle – podle mínění mnohých je Vůle korunou vší magie. Nepracuje s prostředníky žádného stupně, nýbrž mágova Vůle je jediným a jedinečným nástrojem všech operací. Je konstantní silou, nikoliv energií, kterou by bylo možné získávat a ztrácet. Je skutečnou smyslově-ústrojnou součástí mágova vědomí. Právě proto je tím nejjemnějším, nejpreciznějším a zároveň nejrychlejším nástrojem, neboť rychlost a subtilita myšlenky je Vůli vlastní. Vlastně ji užívá v malé míře úplně každý kouzelník, neboť ona je jediným prostředníkem se světem magie. Odejmout někomu Vůli je nemožné, ale kdyby to šlo, onen by ztratil schopnost ovlivňovat svět kolem sebe, v jistém smyslu by zchroml. Vždyť co jiného je schopno manipulovat s čarovnou silou a utkávat z ní kouzla než nějaká duševní mohutnost, něco, co skutečně působí? Jen málokdo ale stráví potřebný čas obtížným tréninkem, který mu umožní tuto schopnost zdokonalit nad obyčejný průměr. Jen skutečné výjimky mezi učenými používají přímého působení Vůle. Působení skrze prostředníky a využívání cizí energie je totiž daleko jednodušší.