Království bohatých hradů a rytířů zakutých v železe. Království Tagaris patří vedle Valarkagantu, Uldaru a Xalgonu mezi nejmocnější státy na mapě Severu. Po stránce čistě početní ostatní zmíněné země i předčí. Úrodná tagariská pole, výnosné doly a strategické umístění na křižovatce obchodních cest činí z Tagarisu nejlidnatější severské království s nejpočetnějším vojskem. Tagaris leží vlastně na samotné jižní hranici severních království a má v sobě jak rysy severské, tak i kulturní prvky vlastní jižnějším zemím, obzvláště velké Garionské říši.
Oproti triádě starých slavných měst dalekého Severu, jejichž historie jde přinejmenším milénium nazpět, je ale Tagaris poměrně mladá země, která překotně roste. Tagaris jakožto stát vznikl v důsledku kolonizační snahy Garionu, nejlidnatějšího města na Qurandu, jenž přibližně před třemi sty lety založil Altamoar coby svou obchodní stanici, překladiště zboží z Jihu pro severní království. Přítomnost bohatnoucí městské kolonie ale provokovala lokální znesvářenou šlechtu, která do té doby trávila většinu času neproduktivními vnitřními spory. Šlechtici našli společného nepřítele v rostoucím vlivu Garionu, sjednotili se do pozoruhodně fungující aliance, jíž od té doby předsedá volený král, zabrali Altamoar a bohatství Garionu od té doby protékalo jejich rukama. Spojené Tagariské voje poté překvapivě porazily (ač za cenu velkých ztrát) Garionské legie, jež se vydaly zábor ztrestat, což výrazně zlepšilo jejich vyjednávací pozici. Garion se rozhodl místo dalších ztrát raději přistoupit na obchodní smlouvy, které byly nakonec výhodné i pro něj.
Bohatnoucí šlechta byla spokojena s nastolením vnitřního míru, přesto však pokračovala ve zbrojení a budování hradů, jednak jako prevence proti silám Garionu a jednak proto, že mocní Tagarisu se shlédli ve své budoucnosti jakožto hegemonů celé oblasti. Kombinace náhlých zisků a prostředků a stavebně-zbrojní mánie vedly ke stavbě enormního množství hradů, pevností a výzbroje. Šlechta také neponechala nic náhodě a namísto toho, aby svěřila obchod měšťanům a nechala je zbohatnout a zesílit, tak se ujala role obchodníků sama. V Tagarisu tedy nedošlo k tomu, co se stalo v mnohých jiných bohatších zemích, tedy postupný vzmach měst a jejich obyvatel jakožto samostatné společenské vrstvy.
Samotné hlavní město Altamoar je pečlivě rozdělené do čtvrtí patřících jednotlivým aristokratům, kteří jsou garanti jednotlivých cechů a obchodních aktivit. V Tagarisu je vše o autoritě, mocenské hierarchii a kontrole. Vnějškově se kontrolní charakter kultury projevuje pevnými zdmi hradů, pevnou zbrojí vojáků a striktními procedurami na hranicích jednotlivých území. Země je bohatá na železnou rudu a tagariští vojáci jsou pověstní masivností své zbroje, která je rozhodně silnější a těžší, než například zbroj palladinská. Na druhou stranu se v ní nepohybuje příliš dobře. O tagariských vojích se ví, že pochodují pomalu, zato nezastavitelně.
Tagaris je království expanzivní. Není to dávno, co se zmocnili malého knížectví s hlavním městem Ilarak a systematicky též pokračují v nátlaku na Meltiku, která přišla o pláně před svým městem Yolka. Meltika tak byla donucena zbrojit a bránit své území, které je na hranici s Tagarisem bohužel chabě přirozeně chráněné. Na opačné straně Tagaris také expandoval a zastavil jej až hustý les, který však navzdory hněvu drúvidů a elfů Tagarisané začali kácet. Když to sledovali mírumilovní Figlynové žijící prakticky za lesem, obrátili se o pomoc na Řád rytířů Palladových. Palladinové se zavázali expanzi zastavit a za tím účelem zbudovali jednu z největších řádových pevností vůbec. Palladion I. Pro ně to byla vhodná záminka získat vliv a kontrolu nad částí severních království.
Jak již bylo řečeno, vládce Tagarisu je vždy volen z řad aristokracie, dědičné kralování systém nepřipouští. Králem je v současnosti přísný stratég jménem Raud a jeho rádcem je jeden ze Zřeců, slepý Agath. Někteří říkají, že právě díky radám Agatha se Tagarisové vzmohli tak, že se dokázali postavit Garionu.
