Timotův deník byl nalezen na psacím stole v místnosti 50 mečů severně od hlavní křižovatky štol v dolech Stříbrných vrchů. Jedná se o vzácný záznam postupně se rozpadajícího duševního stavu Talantiova učedníka Timota.
13. den Jara, 1062
Po týdnech nudy konečně nějaká událost: dnes to prý bouchlo v dolech, vzbouřili se kopáči, Kaginův důlní projekt končí. 6 mrtvých horníků. Je to dobře, čím víc smrtí, tím jistěji s tím seknou a už nikdy se nevrátí. Maghon patří magii, není to žádné důlní městečko. Mistr tam byl vyšetřovat, vzal s sebou L., tu vlezdoprdelní děvku, a mě nechal ve věži jak kůl v plotě. Jsem si jistý, že mu to našeptala L. Čas jejího odstranění se blíží, pije mi krev.
M s L. se vrátil. L. se naparovala jak krocan a nic mi neřekla. Naštěstí M ano: prokopali se do vezanského chrámu, pozdní doba, M odhaduje, že poslední století před Potopou, ca 6050 př. SE, podle architektury. prý dost děsivé, vrchol dekadence, víc říci nechtěl, vskutku dík L. že jsem o tohle přišel. Mrtví někteří závalem, jiní na neznámou chorobu, M spíše prokletí. Před smrtí projevovali posedlost. Cosi prý uniklo. M. kolem vchodů umístil runy.
38. den Jara, 1062
Dnes ke dveřím Věže dorazil nový uchazeč o učednictví. Bledý, plavé vlasy, černé oči. Jméno Saguin, žádné příjmí ani příjmení. To je dobrá zpráva. Ti s příjmením jsou většinou od bohatých papínků a nic nevydrží, ti s příjmím jsou většinou sebestřední idioti. Dal jsem si dlouhou snídani, než jsem to řekl Mistrovi. Obvykle mi dělá dost potěšení sdělit dotyčnému, že má sedět před dveřmi a meditovat tak dlouho, jak Mistr uzná za vhodné, ale tentokrát mě bylo toho chlapce trochu líto. Ach jo, už ani drobný sadismus mi nepřináší potěšení.
7. den Podzimu, 1064
Ojéj, Saguin je asi v magii lepší než já. Je hrozně pečlivý, pořád se učí. Invokace vyslovuje tak perfektně. Já to asi nevydržím. Ta děvka Lyra si Mistra naprosto uzurpuje, pořád se mu podbízí, samé „Mistře sem“ a „Mistře tam“ a teď ještě šprt Saguin vystřelí k nebi a já zůstanu věčně vytírat podlahu.
letní slunovrat, 1065
Saguin je asi to nejlepší, co se mi kdy stalo. Je mírný, laskavý, učí se sice jak blázen, ale nikdy nedělá ramena. Pořád mi pomáhá, nikam se necpe, a přijde mi, že je to z jeho povahy a ne proto, že by po mě něco chtěl. A hlavně umí to s L. Ta kráva se na něj usmívá a už na něj rozjela podobný věci jako na Mistra. Asi taky pochopila, že Saguin bude jednoho dne novým Mistrem. Lyra je moc nestabilní a mocichtivá, Mistr si ji za následnici nevybere. Bude to Saguin. A já jsem s tím asi v pohodě, představa toho být asistentem Sagiuna vs. asistent L. to je jako ráj vs peklo. Přitom ale já vím, že S. vidí L. vady. Učím se od něj víc, než od Mistra.
35. den Podzimu, 1065
Dnes jsem se konečně dozvěděl víc o S. Naléhání v minulosti nikdy nepomáhalo. Nakonec pomohla společná výprava do lesů pro M. skagolity. Zapřísahal mě, ať to nepovím ani M. ani L. On si nepamatuje nic o své minulosti, první den co si pamatuje je 25 dní před tím, než se objevil před Věží. Jeho tajemství nikomu neprozradím. Chci ho chránit. Cítím se mu nesmírně blízko. Nikdy mi v životě nezáleželo na ničem tolik, jako na S. přátelství.
61. den Zimy, 1066
S. dnes složil adeptské zkoušky. Už je stejně mocný jako L. Je neuvěřitelně skvělé sledovat, jak L. ztrácí půdu pod nohama, ale nemůže nic dělat, protože S. je prostě bez chyby. Mnohokrát čmuchala, co je S. zač, ale jí nic neřekl. Já jsem jeho jediný konfident. Mám radost ze sdíleného tajemství. A také našich plánů! Už jen rok. Musím být také adept, pak nás M pustí na podmistrovský projekt. L. ať se vztekne.
19. den Jara, 1066
S. je tak skvělý. Pomohl mi vyjasnit, že M program je ohromně omezený. Ukázal mi postupy, které stojí na hranicích magických škol o kterých M nemá jistě ani zdání. Nemůžeme ale v tomhle výzkumu pokračovat M pod nosem, potřebujeme být odstíněni vzdáleností a skalními stěnami.
55. den Zimy, 1067
Uf, adeptské zkoušky za mnou. Radost, únava, otupělost. Zvládl jsem to vlastně jen díky S. a navzdory L. zítra začíná nový život.
56. den Zimy, 1067
Oznámili jsme M náš projekt. Prezentoval S., takže to vzal. Čeká nás průzkum Stříbrných vrchů, konečně to uvidím. S. má neuvěřitelné vědomosti o Vezanu, nevím, kde to nastudoval, v M knihovně se takové detaily nenajdou. Bude se nám to hodit až budeme v Chrámu.
36. den Jara, 1067
S. se za poslední týdny hodně proměnil. Úplně mu zbělely vlasy. Je bledý. Mám o něj strach. Postupujeme pomalu, doly jsou plné nástrah. Pečlivé zápisky.
38. den Jara, 1067
Zápisky ztraceny. Útočí na nás stíny. Asi deset dní nám trvalo odstranit zával co pohřbil Mistrovy runy… za ním místnost s Kabinetem. S. s ním mluví. Plynnou starovezanštinou. Mám dojem, že S. vidí ve tmě daleko lépe než já. Musím k tomu stále používat zakletí.
45. den Jara 1067
Dnes jsme viděli Chrám! Je to úžasné a děsivé. M. datace sedí. To budou roky práce. S. působí, jakoby nebyl úplně duchem přítomen. Z té permanentní tmy jsem unavený. Chybí mi čerstvý vzduch. Data zápisů už spíš odhaduji, nechodím tak často ven, abych měl jistotu uběhlých dnů.
48. den Jara 1067
Chrám není opuštěný! Jsou tam Světla a Stíny. S. na dlouhé hodiny mizí. Mám pocit, že S. jsou dva různí lidé. Kdo píše tyto řádky?
49. den Jara, 1067
Chystají se velké věci! Mluvím často se S. ve snech. Vím, že pro mě připravuje cestu. Pozvu L. jak jsme se se S. domluvili, aby viděla S. tělo. Kabinet tu byl dřív, než Chrám. Chrám v sobě má minulý věk. A pod ním je další. Věk Elfů. Jsou tam, pod zemí, zakonzervované, usazené. S. mě tam vezme poté, co ho pohřbíme.
věčná noc, 1067
S. je pohřbený, L. se ho dotkla, nevědomky nám tak dala sílu. Jen ať svědčí jeho smrti, dosvědčí jeho znovuzrození. To je vyšší magie. Jak směšný je nyní M a L se svými knihami. Moje kniha je všude kolem mě. Na zdech, na zákrutech soch Chrámu.
S. dole připravuje Vůz, pojedeme na sever, do dávného města, spatříme bohy… !
