Širý svět, který se táhne od břehů Oceánu Snů, jehož vody jsou tekutými těly rozpuštěných námořníků, kteří zapomněli na svůj přístav, přes větrné pláně a města, jejichž domy jsou zkamenělými přáními svých obyvatel, přes hluboké strže v nichž létají duše sebevrahů v podobě supů až po hučící lesy skrývající stydlivá parohatá božstva, to vše je Urulóka.

Utkána je z přediva daleko měkčího, než z jakého je postaven Grand a jeho menší příbuzní. Pro běžce na dlouhé trati je Urulóka bez konce, avšak zkušený cestovatel nebo moudrý Poutník ví, jak nalézt její okraj a jak jej překročit. Nikdo nedokáže stvořit mapu této širé země, protože ta by platila jen pro jejího autora a jen ve krátké chvíli, než by poznal ze světa víc, než kolik věděl, když jí kreslil.

Přesto má tato země své uspořádání – má svůj Sever, má svůj Jih, má svůj Východ a Západ, má svůj Oceán a své Hory, má svůj tajemný Střed, má své Město a má svůj Les. I zde se hraje hra mocných avšak má jiné rozměry než na Grandu: Posouvají se tu daleko menší vojska, hrdinové bloudí v krajinách snů a vidění, berou na sebe podoby duchů a zvířat, ztrácejí se v barevných hvozdech opleteni čárami, na něž by nevěřili ani ti nejsmělejší z mágů Grandu.

Ptáte-li se, jaké existuje spojení mezi Grandem a Urulókou, pak odpovím, ale po Poutnicku, nepřímo. Přesto pro toho, kdo už něco ví možná až příliš jasně. Tam, kde Grand je Polednem beze stínů, tam Urulóka je Soumrakem a Úsvitem plným zjevení a prolínání světů. Tam, kde Grand je pevnou skalou uprostřed zuřících sil, tam je Urulóka tekutým živlem magnetické povahy, jež se nechá utvářet silou myšlenky. Urulóka je Vyhnanství, Grand je Práh, Citadela je Domov.