Cejch tvojí ruky mi zůstal
a touha prázdné mysli,
pohledem zamčená ústa,
vyhladovělé smysly.

Ranní úsvit přinesl vyčerpané čtveřici trochu života a nových sil. Znovu se vydali na cestu. Ale mnohem pomaleji, spíš se kupředu prodírali, než jeli.
Náhle ledový kaňon, jímž jeli, zmizel. Stěny se rozestoupily. Před poutníky se tyčila bělostná třpytivá skála. Stezky ji objímaly a větvily se jako cévy kolem srdce Kaalu-Charmat. Ve vzduchu byly slabě cítit sirné výpary.
“Tak toto je Vorakchor,” řekl šaman a ukázal vzhůru do skal. Zaschuela se k němu připojila. Objal ji kolem ramen.
“Kde? Nic nevidím,” zeptal se Saevus a rozhlížel se všude kolem. Vždycky si myslel, že bájný Vorakchor snad ani neexistuje.
“Díváš se přímo na něj,” odvětil Horev.
“Co-o?” nechápal obchodník.
“Sirná hora. Nevidíš snad ten mlhavý opar, který se vznáší kolem jejího chřtánu?”
“Ahá! Já myslel, že to je zvíře s kůží a tak,” dovtípil se Saevus.
Threpsuakl fascinovaně zíral na mohutný ledový štít. Pak ho napadlo ohlédnout se po sestře. Viděl už jen, jak Zaschuela a Horev společně mizí v puklině, která vedla do nitra hory.
Když se Saevus konečně nabažil pohledu na Sirnou horu a rozhlédl se kolem, zjistil, že zase zůstal sám.
Horev a Zaschuela se proplétali jeskyněmi v nitru Vorakchora. Čím blíž byli středu chřtánu, tím bylo tepleji. V jednom sálu se šaman na okamžik zastavil. Na stěnách se třpytily nejrůznější krystaly, jaké Zaschuela nikdy v životě neviděla. Zatímco se rozhlížela, sundala si rukavice a shodila kapuci z hlavy. Přesto jí bylo nezvykle horko. Pohlédla na Horeva.
“Chřtán hory je žhavý a zahřívá celou soustavu jeskyní, která se kolem něj nalézá. Ale až zde nasbíráme některé vzácné krystaly, budeme muset ještě dál, pokračovat v naší výpravě,” řekl šaman.
“Kam dál, Horeve?” otázala se, aby poznala šamanovy záměry. Z písní si něco domyslela, ale chtěla si nechat svůj názor potvrdit od důvěryhodného člověka.
“V písních, které jsem od tebe slyšel, ve shodě s moudrostí uchovávanou šamany říká, že kdo chce vskutku posvítit lampou do temnot a vidět neviděné, musí kráčet chodbou ozvěny, jež se vine ještě za ohnivého Vorakchora. Cestovatel musí klesat a sestoupit do útrob země a tam vykřesat jiskru. Tehdy oheň vzplane a lampa zapěje a v zrcadle z ledu bude zjeven příští věk,” pronesl šaman se stejnou jistotou jako nadaní vypravěči. Zaschuela k němu s obdivem vzhlédla.
Pomalu kráčeli podzemními sály, provázeni jen stíny, které vrhal světélkující mech, ozvěnou vlastních kroků a tichým cinkáním bruslí, které museli nést přes rameno. Náhle se rozsvětlilo. Zůstali stát v sále zalitém přízračným červeným světlem, jehož zdroj nedovedli přesně určit. Zaschuela se začínala domýšlet, proč je barvou šamanů právě rudá.
Oběma odvážlivcům se špatně dýchalo, měli pocit, že se zalknou. Horev si začal sundávat těžké kožešiny. Bylo mu jasné, že jinak by tady nevydržel. Vypravěčka pochopila a napodobila ho. Odhodila svoje drahocenné oblečení na zem k bruslím. Když zvedla oči, setkala se s Horevovým upřeným pohledem. Stáli tak naproti sobě, oblečeni jen do košil z manového plátna. Vypravěčka se natáhla a jemně setřela Horevovi z tváře několik kapek potu. Šaman zachytil její ruku a přitáhl si dívku k sobě.
Threpsuakl pospíchal jeskyněmi. Netvořily žádný labyrint, takže nebylo nijak obtížné jimi projít. Mohl být rád, že na stěnách se nacházelo množství světélkujících krystalů a rostlin, které sice vydávaly slabší světlo než svítivý mech, ale přece jen nějaké. Doklopýtal do sálu, po jehož stěnách tančily přízračné stíny vrhané rudým světlem. Mezi stalagtity klečeli v objetí Horev a Zaschuela. Na zemi leželo jejich oblečení. Threpsuaklovi se na okamžik zatmělo před očima – a nebylo to vedrem.
“Nech mou sestru, ty…!” vykřikl a srazil Horeva na zem.
“Threpsuakle! Zešílel jsi?! Podívej, cos udělal!” utrhla se na něj Zaschuela. Po podlaze se rozsypaly nažloutlé krystalky, většina se jich otloukla nebo rozbila. Byly to krystaly, které spolu předtím šaman a vypravěčka nevinně sbírali. Horev se poklidně zvedl. Opovržlivě se usmál, když viděl bardův bezmocný vztek. Threpsuakl zíral na mechy, rostliny a krystaly, které jeho sestra šetrně držela, ovinuté lemem košile. Bardova tvář vypadala v rudém světle jako zkrvavená, ač se mu ve skutečnosti vytratila z obličeje veškerá barva.
“To nevidíš, že tě využívá?!” zaječel na Zaschuelu.
“Co blázníš?!” odsekla dívka podrážděně. “Pokus se laskavě pochopit, že nejsem jenom pěkný doplněk k tvým kožešinám! Mohu si dělat co chci – a ty mi v ničem nezabráníš! Ve své zaslepenosti jsi přehlédl, že jsem se zrovna pokoušela najít krystaly, na nichž může na další cestě záviset život nás všech!” předvedla svůj řečnický dar Zaschuela, tvář zrudlou horkem a hněvem.
“Uhni,” řekl Horev a odstrčil strnulého vypravěče stranou. Pomohl Zaschuele vstát a společně přešli k odloženému šatstvu. Šaman držel dívku okázale kolem pasu, ona se o něj opírala ramenem. Threpsuakl se odvrátil. Začínal se skoro dusit, ale kožešiny si nesundal, ani neodešel. Bardka zatím pomohla haugimu uložit zbylé suroviny do kožených váčků a oba se beze spěchu oblékali, vyměňujíce si pohledy, které byly výmluvnější slov.
Bard se skutečně málem uvařil ve vlastní šťávě, než všichni tři konečně opustili jeskyni a v mlčení zamířili na povrch. “Podívejte, co jsem našel!” uvítal je jásavě Saevus. Naprosto ignoroval Threpsuaklův výraz. V dlaních totiž držel slušné množství many.
“Stezky se tu rozšiřují a tvoří kruh. To znamená, že sem vítr může manu zanášet,” poznamenal Horev. Bez dalších slov se všichni dali do sbírání.
“A teď ta špatná zpráva,” oznámil obchodník, když byly zásoby doplněny. Upřely se na něj znepokojené pohledy.
“Jediná cesta, která odtud vede dál, je svažující se tunel v támhleté ledové skále,” řekl Saevus. Nikdo mu neodpověděl. Ticho přerušil až výkřik bílého orla. Dravec zakroužil a snesl se na šamanovu paži.
“Budeme se muset na nějakou dobu rozloučit,” řekl Horev pomalu. Věděl, že orel ho do uzavřených prostor následovat nemůže. Pták naříkavě zaskřehotal.
“Leť. Vím, že už se nesetkáme. Tvoje nebe je tady, na sever od Kaalu-Charmat a do hlubiny nás následovat nemůžeš,” zašeptal haugi a pozvedl paži. Dravec mávl křídly a odrazil se do vzduchu. Šaman za ním bezmyšlenkovitě hleděl, dokud bílý obrys orla nesplynul se sněhovými oblaky.