Zpráva pro Sirgonskou Akademii od terénního badatele Anoxa Nan Silura
Tajemné postavy Zřeců tvoří specifikum Západního světa a jsou stálou součástí jeho kultury, dějin i legend. Pohybují se především po lesnatém světě Severu a lidnatých královstvích Západu a je tradicí mnoha tamějších trůnů, že mají svého Zřece. Je pozoruhodným faktem, že Zřeci takměř nikdy nechodí dále na východ, než leží Svobodná země. Vzhledem k tomu, že tito Zřeci plní funkci královských rádců a to napříč generacemi, tak mají někteří nesmírný vliv na dlouhodobou politiku mnoha království ležících západně od Říše. Jejich vliv je natolik neopomenutelný, třebaže nezřetelný, že je třeba, jak se domníváme, o povaze Zřeců zpravit Císařskou Akademii. Domníváme se, že naše zpráva bude přelomová, neboť jsme dosud v Sirgonské knihovně souhrnnější pojednání nenalezli.
Hned na začátku je třeba přiznat základní fakt, a to, že nikdo neví, odkud se Zřeci vzali a jakého jsou původu. Většina z jejich počtu vstoupila do lidského světa již před mnoha staletími a nikdo si je nepamatuje jako mladé, natož děti. Přesto se nám díky badatelskému úsilí podařilo zjistit, že tři z nám známých Zřeců se narodili v době historicky doložitelné, tj. asi před 170 lety. Přestože jsme na pochybách, zda se v tomto případě nejedná o „lidské zrození jakožto specifickou odlišnost“ (viz níže o specifických odlišnostech trojic). Na základě jejich případu si přesto dovolíme zobecnit:
Zřeci se rodí poznamenáni – někteří mají bílé vlasy, jiní brzy po narození hovoří cizím jazykem atd., u více z nich bylo nalezeno mateřské znaménko ve tvaru oka. Již v dětském věku mají mysl dospělých. Rodí se často na odlehlých místech, v divočině, na samotě, v primitivních kmenových společenstvech. Svým kmenem bývají buďto odvrženi (a pak vyrůstají o samotě v lesích) nebo naopak uctíváni jako šamani.
O všech známých Zřecích se však ví toto:
Mají nadlidskou sílu mysli i těla, rychle se učí čemukoliv, boji i magii. Jejich pamět je zdánlivě bez hranic. Kromě čar a kouzel, které ovládnou učením mají i jakousi vlastní vnitřní sílu, díky níž dokážou divy, viz níže. Díky tomu jsou v učených kruzích ztotožňováni s Thaumaturgy – legendárními Divotvorci.
Především ale mají moc zřít věci, které ostatní nevidí a proto jsou zváni Zřeci. Mají vidění a prorocké sny. Říká se, že žijí ve světě větším a temnějším než většina ostatních lidí. Jejich vidění nejsou nikdy falešná, jak mohou potvrdit generace králů, jež užily jejich služeb.
Zřec má lidské tělo, jež musí dýchat a přijímat potravu a je-li velmi poničeno, Zřec je opustí. Čím se však Zřec liší od většiny lidí ve svém tělesném fungování, je to, že nepotřebuje spánku. Naopak, spánek je mu po většinu obyčejného času nežádoucí. Zřec totiž nevstupuje při usnutí tak jako my do světa snu, nýbrž do strašlivého světa vidění a proroctví, jehož poselství může přijmout jen je-li připraven.
Nyní více o osobní síle Zřeců: Každý Zřec má v sobě velmi silně planoucí životní sílu, jakousi neznámou podstatu, která je samostatnou tvůrčí energií. Tato síla sídlí především v očích, v hlase, v dechu a v rukou. Zřec má moc očima či hlasem atd. uzdravovat, ovládat, vést, zabíjet. Mimoto je každý Zřec ještě strážcem dvou zvláštních sil – Požehnání a Prokletí. Zřecovo Požehnání sídlí v jeho pravé ruce a Kletba v levé. Zřecovo Požehnání je neodvolatelné a neopakovatelné, stejně jako Prokletí a již napořád pronásleduje svou oběť. Zřecové se zdráhají tyto síly použít, neboť na jedné straně velmi vyčerpají jejich životní sílu a na druhé vnášejí do světa jen víc rozrůzněnosti a běd. Zřec, jenž vydal své Požehnání i Prokletí se stává slabým a scvrklým starcem a jeho dny se chýlí.
O Zřecích se navíc praví, že využívají služeb zvířat a ptáků stejně často, jako společenství lidí. Zřec se učí řeči zvěře se stejnou pílí, jako řečem lidských kultur a nakonec ji ovládne.
Než podáme zprávu o jednotlivých Zřecích, zacitujeme z díla slavného dobrodruha Falmara Garion Gonari, který se s několika Zřeci setkal osobně, a který o nich mj. říká toto:
„Nejsou lidského rodu, to je zřejmé každému, kdo prohlédne jejich naučená gesta a spatří pravou povahu jejich jednání. Každý, kdo je spatřil při díle, se mnou bude jen souhlasit. Lidská gesta, lidské zvyky i řeč je jimod přirozenosti cizí, avšak oni se to vše naučí s nesmírnou precizností a ovládají to lépe, než sami lidé, z jejichž srdcí to vytrysklo. Jsou zde cizinci, to musím říct, vyhnanci neznámo odkud. Se svým talentem se však naučí všemu, s čím se setkají. Všechny tyto věci však studují se zájmem a soucitem badatele, nezávislého pozorovatele. Nikdy se nestanou opravdovou součástí nějaké kultury, vždy jsou cizí.
Snad jediná krajina a jediná kultura je jim vlastní, snad jediným z jazyků hovoří od dětských let a tím je jazyk a krajina snů. Tam se čas od času vrací, ale zřídka, jakoby se báli, že jednoho dne spatří svou zemi zpustošenou a rozvrácenou neznámým morem.“
Ještě dříve, než se zastavíme konkrétně u některých z nejznámějších Zřeců, musíme zde zmínit fakt, který jsme po několikaletém bádání s překvapením odhalili – Zřeci totiž nepřicházejí na svět jako jednotlivci, ale vždy utvářejí trojice. Každá z trojic Zřeců má některé společné rysy, které ji jasně odlišují od ostatních. Zdá se také, že jedině uvnitř trojice Zřeců existuje skutečné přátelství a bratrský vztah a že členové trojice si navzájem rozumí hlouběji, než kterékoliv jiné spojenectví lidí. Bytí ve trojici je však pouze předpokladem intimity, ničím víc, a proto je mnoho Zřeců i uvnitř trojice v tak silném nepřátelství, jaké může vzniknout jen mezi blízkými příbuznými.
Nejstarší trojice: Nejstarší trojice Zřeců se liší od všech ostatních tím, že je považována za Otce a zakladatele a první Zřece v dějinách. Žili před dávnými věky a jsou o nich známy mnohé legendy a příběhy. Byli to divotvorci a velcí králové čarovných měst minulosti, která jsou již zničena nebo tak daleko, že k nim ani Poutníci nedobloudí. Jsou to:
Balat-šar-ussur, král Ilu-an-tarský, ctihodný mudrc, velký znalec hvězd a osudů a slavný bojovník. V legendách je popisován jako bělostný stařec v bílé a modré barvě.
Gathaspar, král Airavatry, spravedlivý soudce a velký válečník. V legendách je popisován jako zlatovlasý muž urostlé postavy v barvách podzimního listí.
Melekh-qartu, král Uroc-qemetu, znalec lidských povah a král mnohých čar. V legendách je popisován jako sličný muž s černými vlasy a vousy v barvách zeleni a černi.
Trojice předáků: Od ostatních trojic se liší tím, že jsou to vůdčí členové mocných řádů a jsou tedy otevřenými vůdci lidí a elfů. Jsou též známi tím, že častěji než jako předáci řádů procházejí světem v převleku řadového druida nebo rytíře a jsou v kontaktu s lidmi.
Zodiak – zvaný také Král zvířat nebo Pán šelem, je nejstarším a nejpřednějším z řádu Zvířetníků, mágů, kteří vstoupili do říše zvířat, ovládli jejich řeč a umí na sebe brát mnohou nelidskou podobu. Zodiak je znám především svými sympatiemi k velkým šelmám a svou nezkrotnou povahou, jíž jakoby se nedotkly věky.
Ocelot – současný velmistr řádu Palladinů a nejvyšší velekněz boha Řádu, Pallada. Je přísným mužem a vede řád pevnou rukou bez klopýtnutí. Právě on však ponejvíce využívá možnosti svléci zdobené roucho velekněze a procházet se světem ve zprohýbané zbroji z dob svého noviciátu.
Jitrocel – Druidský král na Qurandu, postava opředená pověstmi. Jeho palácem je prý tajemný Strom a jeho cestami větve tohoto stromu, jež se dle pověstí rozkládají přes všechen svět. Jeho vedení je neviditelné a jeho jméno nestojí otevřeně za všemi činy druidů, přesto moudří vědí, že není nic v hranicích Lesa, co by On nevěděl.
Trojice Poraněných: Tito tři Zřeci jsou rádci v severních královstvích. Jejich společnou vlastností je to, že každý z nich je svým způsobem postižený. Nikdo neví, zda je to následek dávného boje, prokletí, osudu, nebo zda svou chybějící tělesnou část vyměnili za neznámou moudrost, jak bývalo zvykem barbarských šamanů.
Agath, zvaný Vidoucí, je slepým rádcem krále Rauda. Jeho slepota je úplná, proto nosí přes oči černou pásku a v ruce má po způsobu prostých slepců hůl. Na královském dvoře je o něj však dobře postaráno a po chodbách nebloudí sám, nýbrž má vždy za doprovod nadaného chlapce či dívku, kteří se při službě tomuto muži učí jeho vědění.
Munath, zvaný Řečník, je němým rádcem krále Sileutara. Své mínění dává na jevo většinou jen jednoznačným gestem. Je-li však jednou za čas skutečně potřeba slov, pak své myšlenky tesá do kamene.
Lapath, zvaný Běžec, je jednonohým rádcem krále Tamanta. O svou pravou nohu v minulosti přišel a v současné době nosí protézu z pravostříbra. Je znám svou schopností se bez použití viditelné magie přemísťovat na relativně velké vzdálenosti a vyskytovat se na těch nejnemožnějších místech, kde se mu většinou podaří vyslechnout rozmluvu, jež měla proběhnout beze svědků. Některé zprávy hovoří o tom, že tuto svou schopnost zcela neovládá a že se již několikrát zatoulal do míst, z nichž musel prchnout a unikl tak jen o vlásek smrti.
Trojice Bojovníků: Tato trojice je výjimečná hned v několika věcech. Zaprvé je to jediná trojice, která přišla na svět v historické době a o jejich fyzickém narození existují středně spolehlivé zprávy. Za druhé nejsou rádci ani předáky, ale svobodně putují po zemích západu bez domova a bez závazků k zemi či králi. Všichni tři jsou velmi dobří mágové, ale především řádní rytíři řádu Palladinů. Jejich společným rysem je rovněž to, že pocházejí z divokých lesních kmenů žijících ve Svobodné zemi a tedy, že každý z nich má svého ochranného ducha a jejich oděv na sobě nese stopy divošských způsobů. Mezi králi a knížaty jsou známi svou válečnickou zkušeností a tak bývají čas od času najímáni, aby vedli vojska do bitev a bitvy pro krále vyhrávali.
Alqisaintir, zvaný Bílý Orel. Chodí oděn v bílé palladinské zbroji stylizované po gandharském způsobu do podoby pernatého porostu dravého ptáka. Jeho plášť je pak ze skutečných orlích per a na hlavě nosí při boji orlí masku. Jeho oči jsou podobny očím orla svou ostrostí a mnoho z jeho životní síly prý proudí právě z bran očí.
Ulinen, zvaná Šedá Sova. Chodí oděna v šedé palladinské zbroji, jejíž šupiny jsou stylizované do per. Její plášť je z tichých sovích per a její bojová maska upomíná soví hlavu. Je dravcem neméně nebezpečným než Orel a její oči jsou též hlavní branou její síly. Na rozdíl od svých bratří je méně osamoceným poutníkem a na svých cestách bývá doprovázena skupinou svých přátel, kteří spolu s ní opustili zdi palladinských pevností.
Ramartak, zvaný Černý Havran. Chodí oděn v černé zbroji z ocelových ptačích per a do pláště z per skutečných. Tak jako jeho sourozenci má jeho pohled velitelskou sílu, ale narozdíl od nich je jeho hlas ještě silnější. Jeho dobou je noc a čas zimy a navzdory vzhledu, jenž může nahánět strach, je vyhledáván pro svou moudrost.
Trojice Učenců: Společnou vlastností této trojice Zřeců je jejich hluboké proniknutí do vědění a učenosti Qurandu. Jsou každý ve svém oboru považováni za největší žijící znalce a skrze to jsou proslulí. Již před věky byli slovutnými odborníky a pod jejich vedením vznikaly univerzity a centra vzdělanosti. Dnes však opustili místa rektorů a ředitelů starosvatých škol a každý se vydal svou cestou. Vzhledem jsou si všichni tři podobni – jsou šedovlasými šedovousými starci ušlechtilých způsobů. Jejich výjimečným rysem je to, že narozdíl od ostatních zřeců mohou plodit potomky – ve skutečnosti je totiž Alhatoon otcem Iolcana a ten je zas otcem Fillarda
Alhatoon, zvaný Historik, je nejstarším z těchto mistrů nauk. Je největším znalcem veřejných i tajných dějin Qurandu, kultur a národů, zvyků a obyčejů. Je znalcem lidské duše a dějin vědění. Nebyl vždy jen pozorovatelem dějin, nýbrž v dávných dobách sám zastával úlohy králů a královských rádců v několika slavných říších. Usiloval o založení dokonalé společnosti a ideálního státu, ale jeho úsilí nakonec vždy vyšlo vniveč. Jeho myšlenky však natrvalo inspirovaly mnohé vladaře a tak můžeme stopy jeho vizí nalézt v ústavách takových států, jako je Adamas, Arkagas, Svobodná země nebo samotná Gandhara.
Iolcanas, zvaný Polyhistor, je synem Alhatoonovým. Ve svém širokém záběru pokrývá prakticky všechny vědy a nauky, které se na Qurandu pěstují. Na rozdíl od svého otce se však důrazněji zaměřil na přírodní vědy. Je autorem prakticky všech zakládajících děl většiny oborů, které se dnes vyučují a je zakladatelem mnohých univerzit a škol. Většinu svého života strávil bádáním a výukou. V současné době je rektorem Sairiské Univerzity.
Fillardus, zvaný Inventor, je synem Iolcanovým. Fillardus je největším vynálezcem Qurandu a jeho bádavá mysl nemá nikdy pokoje. Právě kolem jeho postavy vznikl řád Mágů na ostrově Mantrinu a spolu s nimi i období velkého rozpuku techniky. Bez Fillarda by nikdy nebyly objeveny “zázraky” tehdejších mantrinců a to především jejich ocelové lodi. Při porážce Mantrinu Siranií a Gandharou Fillardus uprchl do Xalgonu a vrátil se až teprve po skončení gandharského protektorátu a to rovnou zpět na své původní místo představeného Mágů a ředitele Mantrinské vysoké školy tajných nauk.
